Článek
Oliheň Humboldtova (Dosidicus gigas, někdy také kalmar peruánský) je hlavonožec, který je doma v hlubinách Tichého oceánu, konkrétně v oblasti mezi Kalifornií a Chile. I když nejde o tvora, který by spolkl ponorku, o úplného drobečka také nejde. Typická délka této olihně je mezi 1 a 1,5 metrem, někdy je ale zachycen jedinec s délkou přes 2 metry.
Když jsme u té ponorky: oliheň Humboldtova ponorku nebo torpédo trochu připomíná. Tím tento tvor mimoděk naznačuje, co je jeho hlavní výhodou. Je to rychlost. Dokáže plavat rychlostí až 24 km/h a zrychlení je ještě impozantnější. Dosahuje ho díky jakési přírodní variaci na tryskový pohon. Do jakési nálevky ve svém těle nasává vodu, kterou následně pomocí silných svalů prudce stlačí a vytlačí úzkým trychtýřem ven z těla. Ostatní už je jen třetí Newtonův zákon.
Rychlost olihně Humboldtovy není ale to jediné, co jí pomáhá přežít. Její svalnaté tělo jí dodává velkou sílu. Olihně loví tak, že díky svému velkému zrychlení vystartují za rybou, která proplouvá v jejich blízkosti, a nemilosrdně jí svých chapadly stáhnou až přímo ke své tlamě, či spíše zobáku. Zdá se to podivné, ale jejich tlama je skutečně z tvrdého materiálu jako zobák u ptáků.
Chapadel mají tyto olihně osm, která potom doplňují ještě dvě tzv. lovecká ramena. A kromě toho, že v nich mají opravdu velkou sílu, jsou navíc opatřena zoubky nebo ostny, které kořisti absolutně znemožní se vysmeknout. Nesmírně silný stisk čelistí už je potom pro chycenou oběť definitivní „poslední zastávkou“. Zmíníme ještě fakt, že oliheň Humboldtova má červené zbarvení, což jí dalo přezdívku „Rudy ďábel“.
Oliheň Humboldtova má velkou sílu nejen v chapadlech, ale také v tlamě.
Inteligence olihní Humboldtových
Někteří hlavonožci, typicky chobotnice, jsou považováni za vysoce inteligentní. A oliheň Humboldtova patří přesně do této skupiny. Současně je ale třeba přiznat, že v našem pochopení inteligence tohoto fascinujícího tvora je stále ještě hodně bílých míst. Ale přesto. Upřímně řečeno, už samotná koordinace deseti chapadel je pro mozek hlavonožce nepochybně náročný úkol. Oliheň ho ale zvládá bravurně.
Na olihních je zajímavé, že mohou do jisté míry měnit svoji barvu, resp. zintenzivnit ji. Podle všeho se jedná o způsob komunikace.Nejen, že se tak snaží zastrašit predátory, ale svoji roli hrají i při interakci s jinými olihněmi.
Tím se dostáváme k dalším fascinujícím faktům ze života olihní. Mnozí potápěči zaznamenali, že ve chvíli, kdy plavali v hejnu olihní, ty si je jakoby zvědavě prohlížely, chapadly se jich lehce dotýkaly. Možná to bylo proto, aby zjistily, zda jsou k jídlu či ne. Stejně tak ale mohla být jejich zvědavost mnohem hlubší.
Fakt, že olihně žijí v hejnech, jsme tedy zmínili. Na druhou stranu se ale nezřídka obrací i ke kanibalismu. Zvláště v případě, že není dostatek potravy, požírají větší olihně ty menší. Nejen, že se najedí, ale zbavují se tím současně konkurence. Jinak se živí sardinkami, makrelami i menšími hlavonožci.
Někdy se sice mluví o tom, že olihně jsou schopny strhávat potápěčům masky či kyslíkové bomby nebo dokonce o tom, že olihně to dělají schválně, neboť vědí, že lidé bez té věci nemohou ve vodě pobývat. To je ale hodně divoká teorie a zatím pro ni opravdu nejsou ani zdaleka dostatečné důkazy.
I bez toho jsou ale tyto velké olihně fascinující tvorové, byť jsou stále častěji loveny člověkem pro své maso.
Zdroje informací: https://www.marinebio.org/species/jumbo-squid/dosidicus-gigas/
