Článek
Irena Sendlerová měla jedinečný vzor: svého otce
Dne 15. února 1910 se ve Varšavě narodila Irena Krzyzanowska (později Sendlerová). Její matka byla političkou a členkou Polské socialistické strany, její otec lékařem. Právě v něm měla ten nejlepší vzor. V roce 1917 zachvátila Varšavu tyfová epidemie. Zatímco většina lékařů se do chudých čtvrtí obývaných především židovským obyvatelstvem vůbec neodvažovala, Irenin otec v nich trávil prakticky veškerý čas. V únoru 1917 potom sám nákaze podlehl. Jednou z posledních věcí, které před smrtí své dceři řekl, bylo to, aby nikdy neodmítala pomoci druhým v případě, že to potřebují.
Místní židovská komunita na obětavost jejího otce nezapomněla a Ireně zaplatila studia na univerzitě. Antisemitismus nebyl v Evropě bohužel vynálezem německého nacismu, ale projevoval se i před tím. Ve třicátých letech byla na polských vysokých školách zavedena segregace židovských studentů. Ti museli sedět odděleně od ostatních, což Irena odmítla akceptovat a vysloužila si za to dočasné vyloučení.
Irena Sendlerová, hrdinka a držitelka titulu „Spravedlivý mezi národy“.
Na začátku války byla Irena zaměstnána jako sociální pracovnice varšavského magistrálu. Bylo pro ni přirozené pomáhat perzekuovaným Židům, ačkoliv to bylo zakázané. Nejprve spolu se svými kolegy vyráběla falešné dokumenty, které pomáhaly Židům uniknout pronásledování, neboť z nich dělaly polské občany nežidovského původu. Poté co bylo varšavské ghetto definitivně odděleno od vnějšího světa, dostávala se Irena dovnitř na falešnou zdravotnickou propustku a pašovala dovnitř léky i potraviny. Nedělala to jen jako jednotlivec, ale působila v rámci organizace Žegota, tedy Rady pomoci Židům. Irena v ní měla na starosti děti.
Bylo jasné, že Němci chystají likvidaci ghetta a Irena proto pašovala ven židovské děti. Používala k tomu několik způsobů. Ty nejmenší děti vyvážela ven v krabicích, jiné zase v rakvích. Další děti se dostaly ven systémem sklepních chodeb, které propojovaly některé domy. Není třeba zmiňovat, že přitom neustále riskovala svůj vlastní život. Děti, které se dostaly ven, byly umisťovány k odvážným rodinám nebo do klášterů. Irena si po celou dobu vedla poctivé záznamy o jménech zachráněných dětí. Ty dávala do zavařovacích sklenic a zakopala je.
V říjnu 1943 ji však zatklo gestapo. Při výslechu ji byly zlámány obě nohy, přesto ale neprozradila nikoho ze svých spolupracovníků. Vyšetřování nemohlo dopadnout jinak než trestem smrti. Organizace Žegota ale podplatila jednoho z německých důstojníků. ten zfalšoval doklad o jejím zastřelení a pomohl jí uprchnout. Až do konce války se potom musela Irena ukrývat. Hned po válce potom vykopala sklenice se jmény a poskytla je úřadům. Bohužel, naprostá většina dětí už neměla nikoho, ke komu by se mohla vrátit.
Život po válce
Konec války ale nepřinesl Ireně klid a už vůbec ne zasloužené uznání. To už byla podruhé vdaná a se svým druhým manželem přivedla na svět tři děti. Přežilo ale jediné, její dcera. O syna přitom přišla při předčasném porodu, který vyvolal tvrdý výslech komunistickou státní bezpečností. Irena pracovala i nadále jako sociální pracovnice a pomáhala dětem v sirotčincích nebo seniorům v domovech důchodců. I nadále se účastnila protivládních demonstrací.
Strom Ireny Sendlerové v jeruzalémské Aleji spravedlivých.
Zatímco v komunistickém Polsku byla osobou téměř nežádoucí, v Izraeli jí byl v roce 1965 udělen titul „Spravedlivý mezi národy“. Vláda ji ale dlouho nedovolila do Izraele vycestovat a dostala se tam až v roce 1983. Širší veřejnosti ale její příběh známý nebyl. To se změnilo až v roce 1994.
Učitel na jedné ze středních škol v americkém Kansasu si totiž přečetl v jednom časopise krátkou zmínku o ženě, která za války zachránila 2500 dětí. Přišlo mu zvláštní, že o ní vlastně nikdo nic podrobnějšího neví a považoval to za chybu autora článku. V rámci školního projektu nicméně zadal svým studentkám úkol, aby se pokusili o této ženě dozvědět a zprávu potvrdit či vyvrátit.
Studentky se s příběhem Ireny Sandlerové podrobně seznámily a zasáhly je natolik, že po dokončení zmíněného projektu sepsaly divadelní hru Život v zavařovačce. Právě díky ní se stal příběh Ireny Sandlerové v USA i ve světě velmi známým a v roce 2003 jí bylo uděleno nejvyšší polské státní vyznamenání. V roce 2007 byla potom nominována na Nobelovu cenu Míru. Irena Sendlerová, které bylo v té době již hodně přes devadesát let, byla vděčná za pozornost, které se jejímu příběhu dostalo, slávu ale jako takovou odmítala a tvrdila, že „každé dítě zachráněné s mým přispěním jen dává smysl mé vlastní existenci a není důvodem ke slávě“.
Irena Sendlerová zemřela ve věku 98 let.
Zdroje informací: https://wwv.yadvashem.org/yv/en/exhibitions/righteous-women/sendler.asp
