Článek
Kde hledat ostrov Santa Cruz del Islote?
Ostrov či spíše ostrůvek s názvem Santa Cruz del Islote byste na mapě našli v zálivu Morrosquillo u severního pobřeží Kolumbie. Po dlouhou dobu byl naprosto bezvýznamným kusem pevniny, pro který měli využití jen rybáři, kteří se zde ukrývali před bouřemi. Jenže vody v okolí ostrova byly na ryby bohaté, a proto několik z nich napadlo, že by si na ostrově mohli rovnou postavit domek. První rodiny tak také na konci 19. století učinily. Od té chvíle se stal Santa Cruz del Islote obydleným ostrovem a jeho populace neustále narůstala.
Ani kousek místa
Když mluvíme o nárůstu populace, měli bychom nejprve upřesnit celkový kontext. Santa Cruz del Islote má rozlohu, která odpovídá zhruba dvěma fotbalovým hřištím. Lidé přicházející na ostrov neúnavně zahlazovali kokosovými skořápkami, mušlemi, dřevem, štěrkem a vším ostatním veškeré trhliny, díry apod. To jim umožnilo postupně využít každý volný kus tohoto unikátního místa a dnes zde stojí asi stovka domů. Žije v nich asi 1250 lidí z 35 rodin. Jak je z obrázků patrné, některé domy jako by chtěly doslova přepadnout přes okraj do moře.
Jedno z mála volných prostranství na ostrově Santa Cruz del Islote využívají místní třeba ke hraní fotbalu.
Romantická představa života na ostrově
Ostrov Santa Cruz del Islote zpopularizovala nejen přítomnost v knize rekordů, ale také fotoreportáže kolumbijského dokumentaristy Charlieho Cordera. Ten se komunitě žijící na ostrově věnuje dlouhodobě a zdůrazňuje, jak fascinující je schopnost místních obyvatel vytvořit v takto stísněném prostoru fungující společenství. Na ostrově nejsou žádné úřady, nefunguje zde policie apod. O vše se stará komunita společně. To občas vede k tomu, že je v některých reportážích a dokumentech život místních obyvatel idealizován. To je však poněkud přehnané. Sám Cordera zdůrazňuje, že život zde je ve skutečnosti velmi obtížný.
V první řadě je třeba zdůraznit obtížné zásobování ostrova. Dřevo, veškeré produkty denní spotřeby včetně potravin (samozřejmě s výjimkou ryb), paliva… to vše je nutné vozit z pevniny. Úřady se o to přitom nestarají. Jeden čas zásobovala komunitu kolumbijská armáda, to už ale neplatí. To sice podporuje obraz soběstačné a vzájemně si pomáhající komunity, pro běžný život je to ale komplikace. Naprostá většina vody, kterou ostrované spotřebovávají, je voda dešťová. S tou si musí vystačit na pití i na mytí a všechny ostatní činnosti.
Ostrov Santa Cruz del Islote může vypadat romanticky a malebně, život zde ale není žádné peříčko.
Na ostrově se také nenachází žádný lékař. V případě jakýchkoliv problémů musí místní obyvatelé do Cartageny nebo jinam na pevnině. Problémem je také vzdělávání. Na ostrově funguje jakási malotřídka, za jakýmkoliv vyšším vzděláním ale musí mladí lidé na pevninu. To je velký problém a velká část mladých chlapců proto na vzdělání rezignuje a pokračuje v rybářském řemeslu, ačkoliv za jiných podmínek by volili jinou cestu.
Vidět proto místní život jako ideální pohádku je naivní, těžkostí je zde víc než dost. Mimochodem, na ostrov se můžete dostat, ve skutečnosti představuje turismus pro Santa Cruz del Islote nezanedbatelný zdroj příjmů. A největší lákadlo? V přepočtu za necelých 40 korun si zde můžete zaplavat v nádrži se dvěma žraloky. Jdete do toho?
Zdroje informací:
