Článek
Silné zemětřesení z roku 1972
Otřesy země o síle 6,3 Richterovy škály měly epicentrum asi 28 km severovýchodně od hlavního města Managua. Destruktivní síla zemětřesení byla obrovská. Celkem zahynulo až 10 000 lidí, 20 000 dalších bylo zraněno a 300 000 obyvatel hlavního města zůstalo bez domova. Mezinárodní společenství přislíbilo poskytnout humanitární pomoc, avšak její rozsah nebyl nijak velký.
Jedním z těch, které to nenechalo chladnými, byl i Roberto Clemente, profesionální baseballista z Portorika, který v té době nastupoval za americký klub Pittsburgh Pirates a patřil k největším hvězdám ligy. Doma v Portoriku byl doslova národním hrdinou. Nemohly za to přitom jen jeho sportovní výkony, ale i fakt, že se Clemente velmi intenzivně zabýval humanitární činností především v domovském Portoriku. Vzhledem k situaci proto neváhal a rozhodl se najmout si letadlo a dopravit do Nikaragui humanitární pomoc osobně. Bohužel do své destinace nikdy nedorazil.
Roberto Clemente v dresu Pittsburgh Pirates.
Havárie humanitárního letu
Jediné letadlo, které byl Clemente schopen nechat, byl starý čtyřmotorový stroj DC-7, který vlastnil jistý Arthur Rivera. Ten jej koupil ze Spojených Států, avšak již v té době se všichni podivovali, proč to vlastně udělal. Stroj byl totiž v extrémně špatném technickém stavu a z Miami na Floridě do Portorika raději ani neletěl, ale byl přepraven po moři. Od té doby Rivera na letadle příliš oprav neprovedl. Naopak, situaci ještě zhoršil, když svojí vlastní chybou poškodil při testu motoru jednu z vrtulí. V předchozím roce byl navíc Rivera několikrát kárán úřady za porušování bezpečnostních předpisů.
Clemente si jej nicméně i přesto najal i s tím, že letadlo zatím nemělo posádku. Oba proto narychlo začali shánět pilota. Víceméně náhodou se jim povedlo sehnat zkušeného pilota jménem Jerry Hill. Tím však výčet pozitiv končil. Na pozici druhého pilota se posadil sám Rivera, ačkoliv neměl na čtyřmotorový DC-7 kvalifikaci a dosud pilotoval jen dvoumotorová letadla. Kromě Hilla, Rivery a Clementeho nastoupil na palubu ještě Francisco Matias, což byl mechanik, který měl zastoupit kvalifikovaného letového inženýra. Pátým člověkem na palubě byl Clementeho spolupracovník Angel Lozano.
Dne 30. prosince bylo letadlo naloženo, a to takovým způsobem, že byla překročena jeho maximální vzletová hmotnost. Clemente byl v tomto ohledu varován, avšak na varování nedbal.
Letadlo odstartovalo z mezinárodního letiště San Juan v Portoriku na Silvestra v devět hodin večer. Již při vzletu byly podle svědků slyšet rány v motoru. Letadlo poté vystoupalo jen do několika málo desítek metrů a poté motor explodoval. Stroj se rozpadl a jeho zbytky spadly do oceánu. Vzhledem ke tmě bylo pátrání nesmírně obtížné a nikdy nebylo nalezeno ani jedno tělo.
Roberto Clemente tak moc toužil doručit pomoc lidem postiženým zemětřesením, že nedbal varování a šel až na hranu rizika, které se mu bohužel nevyplatilo. V roce 1973 byl posmrtně uveden do baseballové Síně slávy, v roce 2002 mu potom bylo uděleno nejvyšší americké civilní vyznamenání, tedy Prezidentská medaile svobody. Místo havárie je zařazeno do amerického seznamu historicky významných míst.
