Článek
Kdo je Steven Callahan
Steven Callahan se narodil v roce 1952 v Kalifornii a už od útlého mládí jej fascinovalo moře a lodě. Plavil se často na moře, lodě opravoval, navrhoval a pokoušel se o zlepšování vybavení. Je dokonce držitelem tří patentů, které souvisí právě s loděmi. Nejraději se ale na moři sám plavil, a v roce 1981 se vydal na moře na lodi, kterou si sám postavil. Jmenovala se Napoleon Solo a na délku měřila 6,5 metru. Plán byl takový, že dopluje do Anglie a následně se zúčastní závodu plachetnic s cílem na ostrově Antigua.
Osudná plavba Stevena Callahana
Do Anglie plul Steven přes Bermudu. Následně se na podzim zmíněného roku vydal na trasu závodu. Špatné počasí ale několik plachetnic potopilo a i Stevenova loď byla poškozena. Steven ze závodu odstoupil, ve španělské La Coruni provedl potřebné opravy a dále už se vydal sólově. Jeho plán byl plout podél portugalského pobřeží na Madeiru a na Kanárské ostrovy. Z nich odplul 29. ledna 1982 směrem na ostrov Antigua, tedy opět napříč Atlantikem.
Když byl na cestě přesně týden, vypukla ale noční bouře a během ní jeho loď Napoleon Solo do něčeho narazila. Steven už nikdy nezjistí, co přesně to bylo. On sám si myslí, že šlo o velrybu, v úvahu připadá i nějaká troska z jiné lodi, zbytek kontejneru apod.
Loď začala nabírat vodu, a i když se stále držela na hladině, bylo jasné, že bude třeba jí opustit. Steven proto začal stěhovat zásoby a vybavení na gumový člun. Měl tak k dispozici nějaké jídlo, harpunu, spacák, světlice, navigační mapu a také tři malé solární kolony pro destilaci pitné vody.
Steven Callahan při debatě se studenty.
Boj o život
Problém však byl v tom, že o jeho ztroskotání nikdo nevěděl. V té době se ještě nouzová komunikace nemonitorovala satelity a v okolí jeho vysílání nikdo nezachytil. Začala proto jeho 2,5 měsíční anabáze a boj o život. Největší problém představovaly pro Stevena jídlo a voda. Destilační kolony fungovaly jen velmi chabě a jejich produkci musel doplňovat nachytanou dešťovou vodou. I tak měl necelý půllitr vody na den. Jídlo si musel opatřovat tak, že harpunou lovil z člunu ryby.
Zajímavé je, že jeho člun se stal základem celého ekosystému, který se kolem něj postupně vytvořil. Člun přitáhl ryby, které Steven lovil, a ty zase přilákaly žraloky. Ti si jej ale nevšímali a soustředili se na ryby. Steven si tak na ně rychle zvykl. Horší bylo, že v člunu se pravidelně tvořily drobné otvory, které musel Steven promptně opravovat.
Na člunu byl hodně dlouho a podle toho také vypadal jeho fyzický stav. Kůži měl plnou boláků, byl dehydratovaný, ztratil 30 kilogramů. Veškeré pokusy upoutat na sebe pozornost lodí, které v dálce viděl, byly marné. Po 76 dnech zahlédl v dálce pevninu. Šlo o ostrov Marie Galante, asi 3000 kilometrů od místa nehody. Brzy si jej všimla rybářská loď z tohoto ostrova a Steven byl zachráněn.
Kromě toho, že o svých zážitcích sepsal knihu, se i nadále věnoval konstrukci lodí a začal vyučovat kurzy přežití na moři. Sám se na něj i nadále vydával a vydává.
