Článek
Lidstvo a rozměry Země
O tom, že Země je ve skutečnosti kulatá uvažoval již Pythagoras. Jeho motivace však nebyla tak úplně vědecká, nýbrž hledal ve světě geometrickou dokonalost. To samozřejmě není ten pravý důvod, jeho následovníci ale ukázali, že měl pravdu. Na základě pozorování zatmění Měsíce, změn na noční obloze ve chvíli, kdy se Řekové plavili na jih, i známé mizení lodí za obzorem vedlo řecké učence k poznání toho, že tvar Země je zakřivený.
Kolem roku 240 před naším letopočtem potom provedl Erasthothenés z Kyrény svůj nejslavnější experiment. Na dvou místech, konkrétně v Alexandrii a v Syene, což je dnešní Asuán, měřil s rozestupem jednoho roku délku stínu tyče ve stejný den a ve stejnou hodinu.
Zatímco v Syene Slunce nevrhala tyč žádný stín, v Alexandrii ano. Z měření délky stínu a úhlu, který v Alexandrii s tyčí svíral, potom dokázal prostřednictvím výpočtů určit obvod Země. Jednalo se o matematiku odpovídající dnešní středoškolské úrovni. Erastothenés byl každopádně schopen spočítat parametry naší planety s přesností na jedno až dvě procenta jen za pomoci tyče a několika výpočtů. To vše před 2200 lety. Přes velkou kvalitu jeho měření byla potřeba je průběžně zpřesňovat. Velmi ambiciózní pokus se udál v 19. století.
Friedrich Georg Wilhelm Struve, autor ambiciózního vědeckého projektu pro zpřesnění našich představ o Zemi.
Straveho oblouk
Mezi lety 1813 a 1855 vznikl v pásu táhnoucím se v délce 2 820 km od Černého moře po Hammerfest v severním Norsku systém geodetických značek, resp. vrcholů. Bylo jich celkem 265. Ve své době ležely tyto body na území Ruska a Švédsko-norské unie, dnes by ale byly rozesety na území deseti států, konkrétně Norska, Švédska, Finska, Ruska, Estonska, Lotyšska, Litvy, Běloruska, Moldavska a Ukrajiny.
Zmíněné geodetické vrcholy byly umísťovány na vysoká a dobře viditelná místa jako jsou kopce, kostelní věže apod. Tyto body dohromady tvořily celkem 258 trojúhelníků. Díky tomu bylo možné spočítat vzdálenosti a tím přesně určit délku poledníku. Bylo to důležité z toho důvodu, že Země není přesná koule, za jakou ji považovali Řekové. Země je trochu zploštělá, a právě toto zploštění bylo možné spočítat z délky poledníku.
Autorem tohoto systému byl rusko-německý astronom a geodet Friedrich Georg Wilhelm von Struve. Pozůstatky tohoto systému jsou na území řady vyjmenovaných států stále viditelné. Nejde ani zdaleka o všechny body, řada z nich byla ve skutečnosti poměrně nenápadná, 34 nejzachovalejších bodů je ale dnes součástí seznamu světového dědictví UNESCO.
Pokud je tedy vědecká turistika vaším koníčkem, jedná se rozhodně o dobrý tip na výlet.
Zdroje informací:
