Článek
Kdo byl Tadeáš Haenke
Dne 5. prosince 1761 se rychtáři města Chřibská ve Šluknovském výběžku narodil syn Tadeáš. Chlapec to byl bystrý a měl vlohy ke studiu. Něco takového mu ale jeho rodiče nemohli dopřát i proto, že měli celkem 12 dětí. Naštěstí zde byl ale Tadeášův strýc, který byl farářem, a který chlapci studium umožnil. Tadeáš tak odcestoval do Prahy, kde na Karlově univerzitě studoval filozofii, stejně jako botaniku a chemii. Ve všech oborech exceloval, a navíc ještě působil jako vedoucí kostelního chlapeckého sboru. O hudební kariéře také uvažoval, nakonec ale zvítězila dráha přírodovědce.
Podnikl několik vědeckých expedic po českých zemích a jako jeden z prvních vědecky popsal rostlinstvo Krkonoš, nebo Českého Švýcarska. Ještě předtím ale stihl jako první Čech vypustit montgolfiéru a studovat také medicínu. Následovalo několik expedic do Alp a Tadeáš Haenke si uvědomil, že je mu Evropa malá. Rozhodl se proto k cestě do exotických krajin, které v té době byly ještě často skutečnými bílými místy na mapách. Tadeáš Haenke byl ale již tak známý, že jej dokonce císař Josef II. odmítal na objevitelskou cestu pustit. Haenke přesto nakonec vyrazil.
Rodný dům Tadeáše Haenkeho ve městě Chřibská
Cesta do zámoří
Původní plán Tadeáše Haenkeho byl, že se připojí k plánované expedici kapitána Malaspiny, který plánoval obeplout svět. Odjezd jeho lodí ale nestihl a Haenke tak vyplul ze Španělska až o tři týdny později. Aby toho nebylo málo, u pobřeží dnešní Uruguaye jeho loď ztroskotala a Haenke přišel o všechny své věci. Český cestovatel poté pěšky překonal napříč celý kontinent, když přešel z Uruguaye do Chile, kde konečně dohnal Malaspinovu expedici. Dále tedy pokračoval již jako lékař a botanik expedice.
Celá výprava posléze pokračovala na Aljašku, do Austrálie a na Nový Zéland. Na všech těchto místech stanul jako vůbec první český rodák. Výprava se následně vrátila do Jižní Ameriky, kde zakončila svoji cestu kolem světa. Tadeáš Haenke se měl v tuto chvíli vrátit do Evropy. K tomu ale nikdy nedošlo. Nejprve jej postihla nemoc a poté se dozvěděl, že ve Španělsku upadl kapitán Malaspina v nemilost a riziko zatčení tak hrozilo i jemu.
Život v Jižní Americe
Tadeáš Haenke si koupil statek v bolívijské Cochabambě, kde vykonával lékařskou praxi a současně se věnoval vědecké činnosti. Zkoumal zde minerální prameny, objevoval stříbrné doly a experimentoval s ledkem jakožto hnojivem či součástí střelného prachu. Pravidelně posílal do Evropy vzorky rostlin, minerálů, i nejrůznějších předmětů spojených s životem místních Indiánů. Stejným směrem mířila také jeho odborná pojednání týkající se botaniky, mineralogie i kulturní antropologie.
V roce 1801 se Haenke vydal zkoumat přítoky řeky Maraňon, a právě zde objevil obří leknín, který dnes známe jako viktorii královskou. Její listy jsou tak velké a silné, že jsou schopny unést třeba i tříleté dítě. Pěstování leknínu v evropských botanických zahradách se však od začátku ukazovalo být jako velmi náročné a viktorie vykvetla zprvu ve Velké Británii. Není ale bez zajímavosti, že druhým místem, kde se to povedlo, byl skleník na zámku v Děčíně.
Tadeáš Haenke ale nebyl jen vědec, působil jako zmocněnec vlády pro záležitosti indiánského kmene Chiriguanů a posléze se zapojil do boje za nezávislost tehdejších kolonií. Vzbouřence dokonce naučil vyrábět střelný prach. To mu vyneslo jejich velké sympatie, ovšem také zatčení ze strany vládních úřadů. Ve vězení zdravotně strádal a byl kvůli tomu poměrně brzy propuštěn. V roce 1817 ale zemřel. Oficiálně za jeho smrtí stála nešťastná náhoda a záměna léků za jed. Podle mnohých jeho současníků se ale jednalo o vraždu.
Odkaz Tadeáše Haenkeho
Zatímco v Česku je tento zdejší rodák dnes již prakticky neznámý, i přesto, že jeho jméno je jedním ze 72 jmen umístěných na fasádě Národního muzea spolu s takovými osobnostmi jako byl Karel IV., Jan Hus, František Palacký, nebo Tycho Brahe. Jinde je ale dodnes známou osobností. Je podle něj pojmenován malý ostrov u břehů Aljašky, v Jižní Americe nese jeho jméno hned několik ulic, a muzeum v Madridu považuje jeho písemnosti za nesmírně vzácnou součást svých sbírek.
Zdroje informací: https://www.bgv.cz/ckfinder/userfiles/files/holecek2.pdf
