Článek
Osecký klášter a duch jeho turbulentní historie
Žádný návštěvník Oseku nevynechá alespoň krátkou návštěvu cisterciáckého kláštera, jehož počátky lze vysledovat až na konec 12. století. V dnešní době jej již uvidíte v jeho barokní podobě, kterou dostal v 18. století. Původně byl však samozřejmě románsko-gotický. A podobně jako jeden architektonický styl překrýval druhý, i nejrůznější legendy jsou zde na sebe navrstvené na poměrně vysoké hromadě.
I skutečná historie je ale velmi zajímavá, byť někdy dokázala být velmi krutá. Král Jan Lucemburský údajně věnoval klášteru v dobách své vlády gotickou sošku Madony. Ta měla klášter ochraňovat a napomoci tomu, aby se neopakovalo jeho vypálení Branibory z roku 1278. Ani soška ale zjevně moc nepomohla a za husitských válek byl klášter vyplněn hned dvakrát a minimálně jednou byli vyvražděni i všichni mniši. Císař Rudolf II. klášter dokonce zrušil, ještě během třicetileté války byl však obnoven.
Osecký klášter a mrtvý opat Jeroným
My se zastavíme především ve století osmnáctém, neboť právě do této doby se datuje vznik pověstí o přízraku opata Jeronýma. Šlo o skutečnou historickou postavu. Jeroným (celým jménem Jeroným Besnecker) byl v letech 1726-1748 pětatřicátým opatem Oseckého kláštera. Již v době, kdy žil, se o něm tradovala celá řada pověstí. Opat Jeroným podle nich dokázal vidět mrtvé a také s nimi mluvit. Po jeho smrti se potom přidala svědectví o jeho zjevování. Jeho duch bloudil po chodbách kláštera a jednou prý dokonce vjel na dvůr kláštera v kočáře.
Nedaleko kláštera se mohou návštěvníci projít také lipovou alejí. jistě si přitom všimnou vyvrácené lípy, kterou má podle pověsti na svědomí také opat Jeroným. Ať již věříte na strašidla nebo ne, podobné legendy jsou zajímavé samy o sobě a dokážou obohatit návštěvu historických památek. Pokud do Oseku dorazíte, jistě si na Jeronýma také několikrát vzpomenete a budete jej podvědomě hledat v každém temném rohu.
Klášter v Oseku má dlouhou a zajímavou historii, v níž není nouze o tajemství.
Hrad Osek neboli Rýzmburk
Až si klášter dobře prohlédnete, můžete za dalšími tajemstvími vyrazit kousek za město, ke zřícenině hradu Rýzmburk. I tady se to strašidly a děsivými historkami jenom hemží. Začít můžeme třeba u legendy o zazděném zedníkovi. Ten dostal za úkol vykopat tajnou podzemní chodbu. Ta však měla být tak tajná, že majitel hradu nehodlal riskovat vyzrazení její existence zedníkem a nechal jej proto zazdít. Zedník měl ale štěstí a dočkal se zachránění ze strany jakýchsi dřevorubců.
Pro mnohé je tajemstvím i samotný název hradu. Český Rýzmburk je odvozen od německého Reisenburg, tedy Obří hrad. Proč se ale hradu říkalo Obří, nikdo netuší. Těžko říct, zdali za to může nějaký obr. Proč by ne, když v podzemí údajně žije drak hlídající poklad. Pokud vám to přijde jako trochu přitažené za vlasy, tak si představte, že je to ve skutečnosti ještě pikantnější. Jedná se totiž o zakletého rytíře, kterého může vysvobodit pouze žena, která mu sebere klíč od pokladu přímo z tlamy. Zdá se, že některé české pověsti mají docela blízko k modernímu fantasy. Skutečný fajnšmekři si potom neopomenou prohlédnout i poměrně patrný val starého hradiště z předkřesťanských dob.
Kromě pověstí má ale za sebou Osek i jednu děsivou tragédii, která je bohužel zcela reálná. V celé oblasti Krušných hor se těžilo a dolovalo od nepaměti. Platilo to i pro období první republiky, a právě v roce 1934 došlo na dole Nelson III k jednomu z největších důlních neštěstí naší historiepři němž zemřelo celkem 144 lidí. Většin a z nich odpočívá právě na oseckém hřbitově. Tohle místo je zkrátka protkané příběhy. Některé z nich jsou skutečné, jiné nikoliv. Všechny dohromady ale vytvářejí jedinečnou atmosféru místa, kterou stojí za to zažít a prozkoumat, třeba při vašem prázdninovém putování.
