Článek
Fascinující objev v Atakamském příkopu
Podél západního pobřeží Jižní Ameriky se táhne tzv. Atakamský příkop, někdy zvaný též Peruánsko-chilský. Jedná se o vůbec nejdelší oceánský příkop světa a jeho celková délka je 5 900 km. Jeho maximální hloubka je potom 8 065 metrů.
Není to tak dávno, co se Atakamský příkop dostal do řady médií, neboť na jeho dně byly objeveny vysoké koncentrace nebezpečných polychlorovaných bifenylů (PCB). Šlo o důkaz toho, že ani ta zdánlivě úplně nejskrytější místa nejsou ve skutečnosti skryta před naší schopností poškozovat životního prostředí. Nyní se Atakamský příkop dostal do centra pozornosti znovu, tentokrát naštěstí z mnohem příjemnějších důvodů.
Co konkrétně vědci objevili?
Vědci z oceánografických institutů v Chile a ve Spojených Státech nalezli v Atakamském příkopu zcela nového tvora, kterého pojmenovali Dulcibella camanchaca. Jedná se o asi 4 cm velkého korýše, který hraje v tomto jedinečném prostředí sedmi až osmi kilometrové hloubky roli jednoho z vrcholových predátorů. Pomocí svých speciálních orgánů dokáže lovit menší živočichy a pohybuje se přitom až překvapivě rychle.
Nově objevený korýš je pro laiky především vizuálně zajímavý, neboť ze všeho nejvíce připomíná tvora z vědeckofantastických nebo hororových filmů. Vědci v něm ale vidí mnohem víc. Hloubky, ve kterých žije, již spadají do zóny, která je označována jako tzv. hadál. Jedná se o ty nejhlubší části oceánu, které své označení získaly podle boha Háda, který byl v řecké mytologii vládcem podsvětí.
Rozdělení oceánských zón. Tzv. hadál je tou úplně nejhlubší.
Hadál v Atakamském příkopu je geograficky velmi dobře oddělen od dalších podobných zón v jiných oblastech oceánů. Tvorové jako je Dulcibella camanchaca jsou proto tzv. endemity, tedy druhy, které nikde jinde na světě nenajdete, a které se vyvinuly jen a pouze zde. A co víc, tento korýš je ve skutečnosti jediným dravcem této velikosti, který byl kdy v hadálu objeven. Výzkumníci předpokládají, že v budoucnu se jim povede najít i další takto jedinečné tvory.
Důležité je to proto, že se tímto způsobem dozvídáme hodně nového o tom, jak v hlubokomořských příkopech probíhá evoluce, a co všechno je život schopen udělat proto, aby přežil i na takto nehostinných místech. Slovo nehostinný je zde však třeba chápat jen z lidského hlediska, neboť tvorové, kteří zde žijí, nazývají tato místa svým domovem a při bližším zkoumání, čím dál tím víc zjišťujeme, že i extrémní hloubky mohou představovat prostředí bohaté na živiny a životem se hemží mnohem více, než jsme dosud předpokládali.
Z výsledků těchto výzkumů však mohou také těžit i jiné obory než jen evoluční biologie. Stejně tak může být důležitý třeba pro astrobiologii. Podmínky, které v hadálu panují, jsou natolik odlišné od těch, které známe z povrchu, že mohou klidně sloužit i jako experimentální laboratoř simulující vzdálené světy na jiných planetách.
