Článek
Rekordní let Ewy Wisnierské
V únoru roku 2007 se tehdy 36letá polská paraglidistka zúčastnila jakožto členka německého národního týmu světového poháru u města Manilla v Austrálii. Měla za sebou rekonvalescenci po vážné zlomenině, věřila ale, že na soutěži uspěje. Byla středa 14. února a závodníci odstartovali ze svahu hory Borah, aby podnikli jeden z posledních letů před začátkem samotného mistrovství. I tak šlo však o let závodní a Ewa chtěla vyhrát.
Asi hodinu plachtila se svým křídlem ve výšce okolo 2000 metrů a nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl objevit nějaký problém. Najednou se ale zhoršilo počasí. Závodníci začali jeden po druhém přistávat a ti, kterým se to nepovedlo, se pokusili blížící se bouřce alespoň uletět. Wisnierská se ale rozhodla zariskovat a k bouřce se přiblížila až příliš blízko.
Ke své smůle se dostala do pole působnosti efektu, který nese v angličtině název Cloud inflow, v překladu do češtiny se nejčastěji používá označení sání mraku. Studený vzduch v oblasti bouřkových oblak se při tomto fenoménu začne mísit s horkým vzduchem ve spodních vrstvách a výsledkem jsou silné stoupající proudy vzduchu. Jeden takový zachytil i paraglidistku. Ona sama jej popisuje jako extrémně silný a táhlý nahoru rychlostí přes pět metrů za vteřinu. Wisnierská nad sebou navíc viděla černý mrak. Proud ji totiž táhl přímo do něj.
Jako poslední zoufalý pokus o vlastní záchranu zkusila dostat své křídlo do jakési vývrtky. To je samo o sobě velmi riskantní, neboť pilot zažívá při tomto manévru vysoká přetížení a v této situaci není snadné křídlo řídit. V tuto chvíli už ale letěla nahoru doslova rychlovýtahem. Stoupala totiž tempem přes třicet metrů za vteřinu a proti takové síle už nebylo možné bojovat ani vývrtkou.
Ewa se ocitla přímo v bouřkovém mraku. Cítila bodání sněhu i prudkého větru, stejně jako nárazy velkých kusů ledu. Přímo vedle ní se rozsvěcovaly blesky v jejichž kanálech teplota přesahuje 30 000 stupňů Celsia. Paraglidistka cítila absolutní bezmoc v prostředí, které nemá nic společného s tím, co lidé běžně zažívají. Rychle se dostala do výšky asi 10 km. Zde létají velká dopravní letadla, ani ta se ale do bouřkových mraků neodvažují.
Až v této výšce ztratil stoupavý proud svoji sílu a pustil ženu ze svého sevření. V té chvíli už ale byla Ewa Wisnierská v bezvědomí.Všude kolem ní byl vzduch s velmi malým obsahem kyslíku, celé její tělo pokrývala námraza, neboť teplota byla -40°C, a ona měla na sobě jen lehké oblečení. Právě její bezvědomí ale velmi pravděpodobně zapříčinilo, že se pochody v jejím těle zpomalily natolik, že si vystačila i s tím minimem energie, která ji ještě zbývala.
V bezvědomí se nevědomky naklonila, což způsobilo, že její křídlo začalo pomalu klesat. Za této situace však došlo k dalšímu velkému problému. Vrchlík, tedy hlavní část křídla, totiž kvůli námraze zkolaboval. Wisnierská tak začala padat, stále v bezvědomí. Asi v sedmi kilometrech se však vrchlík opět nafoukl a začal plnit svoji funkci. Zhruba ve stejnou dobu se z bezvědomí probrala i Wisnierská. Stále ještě ale neměla vyhráno.
Křídlo bylo totiž nasáklé vodou a byly v něm kroupy, kvůli tomu bylo mnohem těžší. Pilotka byla promrzlá na kost a všechny její přístroje byly stále pokryty ledem. Díky opatrnému klesání se jí podařilo přistát, a navíc naštěstí v prostoru, kde se pohybovali členové jejího týmu, kteří ji po 45 minutách nalezli.
Další podobné případy
V souvislosti s Ewou Wisnierskou je třeba zmínit ještě dva případy, shodou okolností se oba týkají čínských paraglidistů. Ten první se udál ve stejnou dobu jako ten výše popsaný. Stoupavé proudy totiž kromě Wisnierské zachytily i Číňana Che Čung-pchina. Ten však na rozdíl od své kolegyně nepřežil, neboť jej v mraku zasáhl blesk.
Další paraglidista, který si prošel tímto extrémním zážitkem, byl na konci letošního května Pcheng Ju-ťien. Jeho proud nasál až do výšky 8500 metrů. I on jako zázrakem přežil, navíc se po celou dobu nahrával na kameru. Všichni si tak můžeme prohlédnout záběry z jeho letu. Na jeho případu je pikantní to, že za svůj let dostal trest v podobě šesti měsíčního zákazu létání. Důvodem byl fakt, že svůj let předem nenahlásil.
Oba případy se šťastným koncem jsou dokladem toho, že lidské tělo je skutečně schopné přežít i v naprosto extrémních podmínkách.
