Článek
Soutěska Vikos
Řecko si většina lidí spojuje především s jeho ostrovy, případně okolím Athén a plážemi pevninské části této krásné země. O poznání méně turistů míří do řeckého vnitrozemí. A přesto je i tam co k vidění.
Na severozápadě Řecka, v regionu Epirus poblíž hranic s Albánií a daleko od hlučných pláží a katalogových letovisek, vytváří krajina impozantní zlom. Soutěska Vikos Gorge je místem, kde se čas měří spíše v geologických epochách, než v hodinách a dnech zbývajících do konce letní sezóny.
Vápencové stěny tady padají téměř kolmo dolů, světlo se láme o šedé vrstvy hornin a ticho přerušuje jen ozvěna a šum proudící vody. Soutěska Vikos je právem považována za jednu z nejhlubších na světě v poměru ke své šířce, někdy je dokonce označovaná za vůbec nejhlubší. Rozhodně je jednou z nejpůsobivějších.
Kamenný most na cestě mezi vesnicemi v oblasti údolí Vikos.
Krajina, kterou vyhloubila voda a čas
Soutěsku po tisíciletí formovala řeka Voidomatis, která je jednou z vůbec nejčistších v Evropě. Její tyrkysově chladná voda pramení v nedalekém krasovém masivu a odnáší s sebou jemný vápenec, právě tak vznikl kaňon hluboký místy přes úctyhodných 900 metrů. Pohled shora také doslova bere dech. Stačí se podívat na fotografie oné úzké zelené čáry jakoby ztracené a utopené mezi obrovskými skalními masivy. Není těžké pochopit, proč byla tato oblast dlouho izolovaná a proč si zachovala svůj výjimečný ráz.
Nejde ale jen o geologii. Stěny soutěsky jsou také botanickým pokladem: v jejich stínu roste množství rostlin, které po staletí sbírali místní léčitelé. Řada místních rostlin jsou tzv. endemity, tedy druhy, které nerostou nikde jinde.
Kamenné vesnice Zagori
Soutěsku obklopují tradiční vesnice, kterým se zde říká Zagori. Tyto malebné vesničky jsou rozeseté po celé náhorní plošině nad soutěskou jako ostrovy lidské přítomnosti. Jejich společným jmenovatelem je využití místního šedého kamene: domy, dlážděné uličky i klenuté mosty díky tomu jakoby splývají s okolní krajinou. Vesnice Monodendri či Papingo jsou ideálním výchozím bodem pro výlety do soutěsky, zároveň jsou ale i místem, kde se po návratu z treku zastaví čas u sklenky místního vína.
Cesta údolím Vikos vyžaduje alespoň elementární fyzickou zdatnost.
Klasická trasa vede právě z Monodendri do vesnice Vikos. Cestu lze samozřejmě absolvovat i opačně. Tato cesta dnem soutěsky měří zhruba 12 kilometrů a vyžaduje relativně dobrou fyzickou kondici, pevnou obuv a v neposlední řadě také respekt k počasí. V létě zde panuje horko, v jarních měsících může být zase řeka Voidomatis rozvodněná. V zimě zde zase sněží a cesta může být úplně uzavřena. Odměnou je však všem cestovatelům zážitek, který se nevytrácí ani po letech. Při cestě budete vnímat chladný stín skal, vůni bylin a v neposlední řadě i pocit naprostého odloučení od okolního světa.
Obecně platí, že Vikos není destinací pro rychlou turistiku. Tady si dejte na čas, ubytujte se v některém z místních malých penzionů a zkuste se na tohle místo opravdu naladit. Počítejte s tím, že tohle je „jiné Řecko“ než to, které tak dobře znáte ze svých letních dovolených. O to je ale zajímavější.
Zdroje informací:
