Článek
To není magie, to je věda
Ještě před dvaceti lety převládala představa, že barva u vyhynulých tvorů je navždy ztracená. Zdálo se to koneckonců logické, jak by také bylo možné rekonstruovat barvu peří u tvorů, kteří jsou miliony let mrtví a zbyly po nich jen mineralizované kosti. Jenže s tím se vědci nespokojili a skutečně přišli na to, jak barvu určit. Nejde to vždy, v řadě případů ale ano.
Jak to dokázali? Barvu peří u dnešních ptáků, tedy potomků dávných dinosaurů, určují dva základní mechanismy. Buď jde o pigmenty jako je melanin, nebo o tzv. strukturální barvu, tedy o jakousi fyzikální hru světla na velmi jemných vrstvách keratinu. Nás bude zajímat především melanin. Ten je totiž klíčem k řešení této zdánlivě neřešitelné hádanky.
Melanin je velmi odolnou sloučeninou, která je schopná přežít tlaky a teploty, které by většinu ostatních organických sloučenin dávno rozložily. Melanin je uzavřen v mikroskopických strukturám zvaných melanozomy. Jsou to jakési kapsle či zrníčka různých tvarů, někdy jsou válcovité, někdy kulaté. Podstatné je, že tvar melanozomů jednoznačně souvisí s typem pigmentu. Prodloužené melanozomy ukazují na hnědý až černý typ melaninu, konkrétně eumelanin. Kulaté na oranžový až červený feomelanin atd. V peří současných ptáků jde o jednu z nejspolehlivějších vazeb mezi anatomií a barvou.
Sinosauropteryx, další dinosaurus, u kterého známe jeho barvy.
A tak se vědci dostali ke geniálně jednoduchému, byť samozřejmě většinou obtížně proveditelnému pozorování: když pod mikroskopem ve zkamenělém peří najdeme stejný tvar melanozomů jako v peří dnešních zvířat, dostaneme nápovědu i k jeho původní barvě.
Je samozřejmě potřeba, abychom měli jistotu, že pozorujeme skutečně původní tvar melanozomů a nikoliv jakousi jeho deformovanou verzi. Vědci proto testovali melanozomy z moderních ptáků a vystavovali je tlaku, teplu, degradovali je chemicky atd. Ukázalo se, že melanin je opravdu velmi odolný. V extrémních podmínkách může samozřejmě dojít ke změnám a barva v některých fosiliích potom opravdu není rekonstruovatelná. Ovšem v řadě jiných případů, zejména tam, kde se zachovaly i jemné struktury per, melanozomy skutečně přežily v původním tvaru.
První barevný dinosaurus
Patříte ke starším ročníkům a pamatujete si jaké to bylo, když jste poprvé viděli barevnou televizi? Tak podobné pocity měli asi vědci poté, co se jim poprvé podařilo „vybarvit“ dinosaura. Tento průlom přišel kolem roku 2010. Tým kolem Jacoba Vinthera z univerzity v Bristolu zkoumal fosilii malého opeřeného dinosaura Anchiornis huxleyi z období rané jury.
Pomocí elektronové mikroskopie našli vědci různé typy melanozomů na různých částech těla a díky tomu poskládali první „barevnou mapu“ dinosaura v historii: černobílé kontrasty, rezavě červený chochol na hlavě a nádech šedé na křídlech.
Je třeba říct, že barvy nám říkají mnohem víc než jen to, „jak dinosaurus vypadal“. Umožňuje nám to totiž mnohem lépe chápat ekologii a chování dinosaurů. Barevné rekonstrukce tak dovolují zamýšlet se i nad různými evolučními strategiemi, které známe z dnešní přírody, ovšem v krajině druhohorních lesů. Dinosauři už nejsou jen šedé siluety, ale bytosti s ekologickými rolemi, se signály a sociálním životem. Věda se tak v této oblasti posunula od prostého „sestavování kostí“ ve skutečnou biologii a „zoologii“ se vším všudy. A to je opravdu úžasné.
