Hlavní obsah

Zůstanete v potopené lodi ve vzduchové kapse a nikdo nevěří, že jste naživu. Harrison Okene to zažil

Foto: Pixabay

Moře už bylo klidné, 30 metrů pod hladinou se ale odehrávalo drama.

Potopení lodi je něco, co by asi nechtěl zažít nikdo z nás. Většinou ale máme takovou představu, že se jedná o událost, která trvá jen chvíli, během níž se rozhodne o našem osudu. Může to trvat déle.

Článek

Potopení Remorkéru Jascon-4

Psala se neděle 26. května roku 2013. Bylo ráno a devětadvacetiletý nigerijský kuchař Harrison Okene vyrazil do kuchyňky remorkéru Jascon-4, aby připravil snídani pro celou posádku. Malá loď se zmítala ve vlnách, pro Harrisona to ale byla běžná věc. Ani ve snu ho proto nenapadlo, že za několik okamžiků začne jeho třídenní boj o život.

Remorkér Jascon-4 se nacházel ve vodách Guinejského zálivu, asi 20 kilometrů od pobřeží, kde poskytoval podporu velkému ropnému tankeru. Harrison Okene na moři pracoval už od svého útlého mládí, být námořníkem pro něj byl sen odjakživa.

Když Harrison dokončil přípravu snídaně, odebral se na toaletu. A právě v tu chvíli přišla extrémně velká vlna, která malý remorkér převrátila vzhůru nohama a ten se začal potápět. Voda začala stoupat, Harrison se dokázal dostat z toalety, ale musel stejně jako ostatní členové posádky bojovat s proudem, který s ním smýkal ze strany na stranu. Nakonec skončil v malé místnůstce, která se k jeho štěstí nezaplnila celá vodou. Vytvořila se tam totiž vzduchová kapsa, která tam vydržela i poté, co loď dosedla ve třicetimetrové hloubce na dno.

Boj o přežití

Harrison Okene nebyl jediným členem posádky, který byl v tuto chvíli naživu. V absolutní tmě, ve stísněném prostoru a v chladné vodě se o něj pokoušela panika. Slyšel sice některé své kolegy, ale jejich hlasy jeden po druhém utichaly, až nakonec zůstal sám v tichu. V této situaci byl celých 60 hodin a jen těžko si lze představit, co musel prožívat. Kromě toho, že neměl žádné jídlo ani pití a bojoval s nepříjemnou zimou si také dobře uvědomoval, že vzduch v kapse mu dříve či později dojde. Byl ale naživu a mohl stále doufat. Nevěděl ovšem, že nahoře nikdo nepočítá s tím, že by v remorkéru mohl někdo přežít. Všech 12 členů posádky bylo považováno za mrtvé.

Šedesát hodin je doba, které se pomalu blíží teoretické hranici toho, jak dlouho mohl Harrison Okene přežít. Hlavním problémem není totiž poněkud překvapivě to, že dojde kyslík, jak si Okene myslel, ale zvyšující se koncentrace oxidu uhličitého, která se po takové době stávala toxickou. V hloubce třiceti metrů na něj navíc působil vysoký tlak, který může být pod vodou smrtící, jak dobře vědí všichni potápěči. Problém spočívá v tom, že se zvyšuje obsah dusíku v krvi, což může vést k tzv. dusíkové narkóze.

Harrison Okene ale všechny tyto potenciálně smrtící problémy zatím překonával. Po zmíněných šedesáti hodinách se k lodi přiblížila skupina jihoafrických potápěčů, kteří měli za úkol zdokumentovat stav vraku a pokud by to bylo možné, vyzvednout těla obětí. Představte si, že jste jedním z těchto potápěčů, proplouváte vrakem lodi, která se potopila téměř před třemi dny, kde mají být všichni mrtví, a najednou vás chytne nějaká ruka a táhne vás nahoru. Jestli si nějaká situace zaslouží označení jako hororová, pak je to právě tato. Potápěči každopádně Harrisona Okeneho nalezli a mohli se pustit do jeho záchrany.

Jeho vyzvednutí na povrch bylo ale samo o sobě komplikované. Okene měl v krvi už tolik dusíku, že kdyby zamířil přímo na hladinu, nemohl by přežít. Použit byl nakonec keson, tedy potápěčský zvon schopný udržet konstantní tlak. Následně musel strávit dva dny v dekompresní komoře. Problémy, které si z oněch šedesáti hodin přinesl, byly především psychického rázu, čemuž se nelze příliš divit. Postupně se dal ale do pořádku a v roce 2015 dokonce dokončil potápěčský kurz. Diplom mu předal potápěč, který jej pod vodou objevil.

Případů, kdy vzduchová kapsa dokázala udržet někoho naživu ještě dlouho potom, co se loď potopila, je vícero. Bohužel jen velmi málo z nich mělo tak šťastný konec jako u Harrisona Okeneho. Asi nejznámější případ se pojí s útokem na Pearl Harbor. V potopených bitevních lodích Arizona, Oklahoma a West Virginia (ta byla později vyzdvižena) zůstaly ve vzduchových kapsách možná až stovky námořníků. Zachránit se ale nepovedlo prakticky nikoho. V útrobách West Virginie byla po půl roce dokonce objevena kajuta, v níž vydrželi tři námořníci naživu celých šestnáct dní. Víme to proto, že si na stěnu dělali značky značící jednotlivé dny…

Harrison Okene nicméně přežil a jeho příběh obletěl svět. Podívejte se na autentické záběry z jeho záchrany včetně okamžiku, kdy jeho ruka chytila potápěče:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz