Článek
Vejce byla symbolem života, síly a jara, a tak se s nimi zacházelo s úctou i radostí. V podbrdských chalupách se malovalo jednoduše, ale s velkou péčí tak, aby každé vajíčko neslo kousek krajiny i rukodělné tradice.
V 19. století se na Podbrdsku barvila vejce především přírodními materiály, které byly po ruce. Nejčastější byly cibulové slupky, které dávaly vajíčkům teplou hnědočervenou barvu. Hospodyně sbíraly slupky už během zimy, aby jich na Velikonoce měly dost. Kromě cibule se používaly i odvary z dubové kůry, smrkového jehličí, řepy, špenátu nebo sušených bylin. Barvy byly zemité, jemné, přesně takové, jaké odpovídaly podbrdské krajině. Žádné křiklavé odstíny, ale tóny lesa, hlíny, trávy a jarního světla.
Zdobení bylo střídmé, ale symbolické. Na Podbrdsku se často používala technika obtiskování lístků. Na syrové vejce se přiložil drobný list petržele, jetele nebo kapradiny, pevně se obalil v kousku staré punčochy a pak se celé vajíčko ponořilo do barvy. Po usušení se punčocha sundala a na skořápce zůstal jemný, přírodní motiv. Tento způsob byl oblíbený nejen pro svou krásu, ale i pro symboliku. List znamenal růst, sílu a ochranu.
Další tradiční technikou bylo voskování, ale na Podbrdsku se používalo méně než v jiných regionech. Když už se vosk uplatnil, šlo o jednoduché tečky, křížky nebo čárky, které měly chránit dům a přinést hojnost. Vzor nebyl samoúčelný, každý znak měl svůj význam. Kříž chránil, tečka znamenala plodnost, vlnovka symbolizovala vodu a život. Vejce tak nebylo jen ozdobou, ale malým talismanem, který se dával dětem, kmotrům nebo sousedům.
Vejce se barvila většinou na Bílou sobotu večer, kdy už bylo po svěcení ohně a chalupa voněla mazancem. Děti pomáhaly, jak uměly. Sbíraly lístky, míchaly barvy, otíraly hotová vajíčka hadříkem namočeným v sádle, aby se krásně leskla. V podbrdských rodinách to býval jeden z nejradostnějších okamžiků celých Velikonoc.
Dnes se barvení vajec na Podbrdsku drží dál, i když se do něj přimíchaly moderní barvy a techniky. Přesto se mnoho rodin vrací k přírodním postupům nejen kvůli tradici, ale i kvůli atmosféře, kterou vytvářejí. Cibulové slupky, otisky lístků, voskové tečky a jednoduché ornamenty mají stále své kouzlo. A i když už málokdo zná všechny staré symboly, zůstává v těchto vajíčkách něco z dávné podbrdské moudrosti, která říká, že krása může být jednoduchá, že jaro přichází pomalu a že ruce, které tvoří, propojují generace.
A tak se na Podbrdsku dodnes malují vajíčka, která nesou otisk krajiny i lidí, kteří v ní žijí. Vejce se stává malým světem, uzavřeným, ale plným života. A když se na Boží hod objeví na svátečním stole, připomíná, že jaro je tady, že světlo se vrátilo a že tradice, které přežily staletí, mají stále své místo.
Chcete vědět, jak v Brdech a na Podbrdsku žili a hospodařili naši předci, čím se živili a jaké svátky slavili? Zajímá vás, co jedli, jaká zvířata chovali a jak vypadaly jejich zahrádky? Oceníte tipy na výlety, recenze z restaurací a další zajímavé informace z této lokality? Pak sledujte náš profil a nic vám neunikne.
