Článek
Pochovávání basy probíhalo obvykle v úterý večer, po poslední masopustní zábavě. V sále nebo na návsi se shromáždili muzikanti, masky i diváci. Basa, skutečný nástroj nebo jeho dřevěná maketa, byla položena na stůl, lavici nebo improvizované nosítko. Kolem ní stáli plačky, kněz, hrobník a další postavy, které předváděly žertovnou parodii na pohřební obřad.
Scénka byla plná přehrávaného nářku, falešných modliteb, komických výčitek a narážek na události uplynulého roku. Basa byla oplakávána jako ta, která nás provázela celou zimu, jako věrná družka muzikantů nebo hříšnice, která sváděla k tanci.
Pochovávání basy se konalo tam, kde byl aktivní spolek, hospoda nebo taneční sál. V menších obcích šlo často o improvizované představení v místní hospodě, v těch větších o organizovanou akci s muzikou a programem. Lidé přicházeli pěšky, často ještě v maskách z odpoledního průvodu, a zůstávali až do půlnoci, kdy symbolicky začínal půst.
Pochovávání basy je jedním z nejživějších masopustních rituálů, protože spojuje humor, komunitu a staré symboly. Je to okamžik, kdy se vesnice zastaví a společně uzavře období zimního veselí. Diváci se smějí, protože scénka je přehnaná a plná narážek, ale zároveň cítí, že jde o něco víc. A i když se scénky lišily vesnici od vesnice, základní motiv zůstával stejný. Hudba umlkla, basa byla pochována a veselí skončilo.
Na Podbrdsku mělo pochovávání basy i praktický význam. Hudba po něm skutečně umlkla. Během půstu se netančilo, nekonaly se zábavy a společenský život se ztišil. O to silnější byl kontrast mezi hlučným masopustem a následujícím klidem.
Chcete vědět, jak v Brdech a na Podbrdsku žili a hospodařili naši předci, čím se živili a jaké svátky slavili? Zajímá vás, co jedli, jaká zvířata chovali a jak vypadaly jejich zahrádky? Oceníte tipy na výlety, recenze z restaurací a další zajímavé informace z této lokality? Pak sledujte náš profil a nic vám neunikne.
