Článek
Ráno se chodilo na mši, která měla vážný, ale zároveň uklidňující ráz. Kostely a kapličky se zdobily jen střídmě, často zelenými ratolestmi nebo prostými květinami ze zahrad. Modlitby se nesly v duchu prosby za ochranu rodiny, za zdraví a za sílu do podzimních prací. V některých obcích se světívala voda, kterou si hospodyně odnášely domů a používaly při nemocích nebo při ochraně stavení. Věřilo se, že voda požehnaná na tento den má zvláštní moc, protože je spojena s křížem, symbolem ochrany a naděje.
Doma se připravoval lepší oběd, ale nešlo o veselou slavnost. Spíše se jednalo o chvíli, kdy se rodina sešla, i když práce bylo stále dost. Pole byla zčásti sklizená, louky uklizené a v chalupách se začínalo myslet na zimu. Děti mívaly klidnější den, ale i ony cítily, že svátek má vážnější tón než jiné. Hospodáři se po obědě často zastavili, sedli si před stavení a povídali si o tom, co je čeká v dalších týdnech.
V některých podbrdských obcích se udržoval zvyk obcházet kapličky nebo boží muka, na nichž byl vyobrazen kříž. Nebyla to velká procesí, spíše několik žen, dětí a starších hospodářů, kteří se společně pomodlili a zazpívali krátkou píseň. Písně měly často prosící charakter. Prosilo se za ochranu domova, za zdraví rodiny, za klidné počasí. V kraji, kde se žilo v těsném kontaktu s přírodou, byla tato prosba velmi praktická.
Svátek měl i svou domácí rovinu. Hospodyně často kontrolovaly zásoby, ukládaly ovoce, sušily byliny a připravovaly se na podzimní práce. Věřilo se, že kolem 14. září je vhodný čas na sběr některých léčivých rostlin, které měly mít zvláštní sílu. Některé rodiny si uchovávaly malé obrázky kříže nebo dřevěné křížky, které věšely v síni nebo ukládaly do truhly jako ochranu domova. V chalupách se také vyprávěly příběhy o tom, jak kříž pomohl při těžkých chvílích, při nemoci, při neštěstí nebo při bouřkách.
Večer býval tichý, chladnější a plný jemného světla. Lidé sedávali před staveními, poslouchali zvuky lesa a povídali si o tom, co je čeká v dalších týdnech. Svátek Povýšení svatého Kříže byl vnímán jako vážné, ale uklidňující požehnání na prahu podzimu. Byla to chvíle, kdy se člověk zastavil, poděkoval za dosavadní rok a poprosil o ochranu pro sebe, svou rodinu i kraj, který ho živil. A i když se dnes slaví jinak, v Brdech a na Podbrdsku zůstala stopa té staré úcty v kapličkách u cest, v příbězích o síle kříže i v pocitu, že právě kolem 14. září má kraj zvláštní, tichou a vážnou krásu.
Moc děkujeme všem našim dárcům za finanční podporu. Díky vám můžeme dál nezávisle rozvíjet tento projekt a věnovat mu péči, kterou si zaslouží. Velmi si vážíme toho, že se vám naše práce líbí a že nás podporujete.
Chcete vědět, jak v Brdech a na Podbrdsku žili a hospodařili naši předci, čím se živili a jaké svátky slavili? Zajímá vás, co jedli, jaká zvířata chovali a jak vypadaly jejich zahrádky? Oceníte tipy na výlety, recenze z restaurací a další zajímavé informace z této lokality? Pak sledujte náš profil a nic vám neunikne. Všechny články najdete také na našem webu brdskykraj.cz.
Zdroj: Tradice a zvyky
