Článek
V kraji plném lesů, kde stačila jiskra, aby se rozhořel požár, měl Vavřinec pevné místo v lidové zbožnosti. Nebyl to světec veselý, ale vážný, spojený s respektem k přírodě, která v srpnu ukazovala svou sílu.
Ráno se chodilo na mši, která měla prosící ráz. V modlitbách se objevovaly prosby za ochranu před ohněm, za klidné počasí a za to, aby se nikomu nic nestalo při práci v lese nebo na poli. V některých obcích se světívala voda, kterou si lidé odnášeli domů a používali při bouřkách, kapku na práh, kapku na okenní rám, kapku do ohniště. Věřilo se, že Vavřinec dokáže odvrátit blesk a chránit stavení před požárem.
Doma se připravoval lepší oběd, ale nešlo o veselou slavnost. Spíše se jednalo o chvíli, kdy se rodina sešla, i když práce bylo dost. Louky byly po druhé senoseči, obilí dozrávalo a hospodáři měli oči upřené k obloze. Vavřinec byl mezníkem. Říkalo se, že „po Vavřinci se léto láme“ a že bouřky bývají prudší. Děti mívaly radost, protože svátek znamenal volnější den, ale i ony věděly, že Vavřinec je světec, kterého se ctí s respektem.
V některých podbrdských obcích se udržoval zvyk obcházet kapličky nebo boží muka zasvěcená svatému Vavřinci. Nebyla to velká procesí, spíše několik žen, dětí a starších hospodářů, kteří se společně pomodlili a zazpívali krátkou písničku. Písně měly ochranný charakter. Zpívaly se prosby za klidné počasí, za ochranu domů a stodol, za to, aby se v lese nerozhořel požár. V kraji, kde se pracovalo se dřevem a kde byly dlouhé suché úseky léta, to byla prosba velmi praktická.
Svátek měl i svou domácí rovinu. Hospodyně často kontrolovaly stodoly, půdy a ohniště, protože se věřilo, že kolem Vavřince je třeba mít všechno v pořádku, aby se předešlo neštěstí. Některé rodiny si uchovávaly malé obrázky svatého Vavřince, které věšely v síni nebo ukládaly do truhly jako ochranu před ohněm. V chalupách se také vyprávěly příběhy o tom, jak Vavřinec pomohl při bouřce nebo odvrátil požár, ať už skutečný, nebo jen takový, o kterém se říkalo, že „to byla jeho ruka“.
Večer býval tichý, teplý a plný očekávání. Lidé sedávali před staveními, sledovali oblohu a povídali si o tom, jak dopadla dosavadní úroda a co je čeká dál. Svátek svatého Vavřince byl vnímán jako vážné požehnání uprostřed léta. Byla to chvíle, kdy se člověk zastavil, poděkoval za dosavadní ochranu a poprosil o klidné dny, které měl před sebou. A i když se dnes slaví jinak, v Brdech a na Podbrdsku zůstala stopa té staré úcty v kapličkách u cest, v příbězích o Vavřincově ochraně i v pocitu, že právě kolem 10. srpna má léto zvláštní, trochu napjatou sílu.
Moc děkujeme všem našim dárcům za finanční podporu. Díky vám můžeme dál nezávisle rozvíjet tento projekt a věnovat mu péči, kterou si zaslouží. Velmi si vážíme toho, že se vám naše práce líbí a že nás podporujete.
Chcete vědět, jak v Brdech a na Podbrdsku žili a hospodařili naši předci, čím se živili a jaké svátky slavili? Zajímá vás, co jedli, jaká zvířata chovali a jak vypadaly jejich zahrádky? Oceníte tipy na výlety, recenze z restaurací a další zajímavé informace z této lokality? Pak sledujte náš profil a nic vám neunikne. Všechny články najdete také na našem webu brdskykraj.cz.
Zdroj: Tradice a zvyky
