Článek
Na svátek Všech svatých bylo třeba vzpomenout na všechny, nejen na ty, jejichž jména byla v rodině často vyslovována, ale i na ty zapomenuté, vzdálené, dávné. V chalupách se říkávalo, že „na Všechny svaté se svět ztiší“, a opravdu tomu tak bylo. Krajina bývala zahalená v mlze, vzduch byl chladný a lesy zněly jinak než jindy.
Ráno se chodilo na mši, která měla slavnostní, ale zároveň hluboce pokorný ráz. Kostely a kapličky se zdobily chvojím, podzimními květy a svícemi. Modlitby se nesly v duchu vzpomínky, vděčnosti a prosby za ochranu rodiny. V některých obcích se světívala voda, kterou si hospodyně odnášely domů a používaly při modlitbách za zemřelé. Věřilo se, že tento den má zvláštní sílu, že modlitba pronesená na Všechny svaté dolehne dál než jindy.
Doma se připravoval klidnější oběd, bez okázalosti, ale s úctou. Rodiny se scházely u jednoho stolu a povídaly si o těch, kteří už nežili. Nebyl to smutek, spíše tiché připomenutí, že každý člověk je součástí dlouhého řetězce. Děti poslouchaly příběhy o prarodičích, o předcích, o lidech, kteří kdysi žili v chalupách, kolem nichž dnes chodily. V kraji, kde se rodiny držely při sobě, měly tyto příběhy velkou váhu.
Odpoledne se chodilo na hřbitovy. Lidé čistili hroby, zapalovali svíčky a přinášeli chvojí nebo podzimní květiny. Hřbitovy v brdských a podbrdských obcích bývaly malé, často obklopené starými stromy, a právě na Všechny svaté měly zvláštní atmosféru. Ticho, světlo svící a vůně vlhké země vytvářely pocit, že se člověk ocitl na hranici dvou světů. Někde se udržoval zvyk modlit se i u starých, opuštěných hrobů „aby nikdo nezůstal bez světla“.
Svátek měl i svou domácí rovinu. Hospodyně zapalovaly svíčky v oknech, aby „světlo našlo cestu“. Věřilo se, že duše zemřelých mohou v tento den přicházet blíž k domovu, a světlo mělo být znamením, že jsou vítány. V chalupách se mluvilo tišeji, práce se dělala jen nejnutnější a večer se trávil v klidu. V některých rodinách se nechávalo na stole trochu jídla „pro ty, kteří už nejsou mezi námi“, jako symbolická připomínka starých zvyků.
Večer býval tichý, chladný a plný jemného světla svící. Lidé sedávali doma nebo před staveními, poslouchali zvuky lesa a přemýšleli o tom, jak rychle se rok přehoupl do své poslední části. Svátek Všech svatých byl vnímán jako hluboké, uklidňující požehnání. Byla to chvíle, kdy se člověk zastavil, poděkoval za život, vzpomněl na ty, kteří tu byli před ním, a poprosil o ochranu pro sebe, svou rodinu i kraj, který ho živil. A i když se dnes slaví jinak, v Brdech a na Podbrdsku zůstala stopa té staré úcty v tichých hřbitovech, v příbězích o předcích i v pocitu, že právě kolem 1. listopadu má kraj zvláštní, hlubokou a pokornou sílu.
Moc děkujeme všem našim dárcům za finanční podporu. Díky vám můžeme dál nezávisle rozvíjet tento projekt a věnovat mu péči, kterou si zaslouží. Velmi si vážíme toho, že se vám naše práce líbí a že nás podporujete.
Chcete vědět, jak v Brdech a na Podbrdsku žili a hospodařili naši předci, čím se živili a jaké svátky slavili? Zajímá vás, co jedli, jaká zvířata chovali a jak vypadaly jejich zahrádky? Oceníte tipy na výlety, recenze z restaurací a další zajímavé informace z této lokality? Pak sledujte náš profil a nic vám neunikne. Všechny články najdete také na našem webu brdskykraj.cz.
Zdroj: Tradice a zvyky
