Článek
Při nedávném studijním pobytu v texaském Austinu, kde jsem hledal nové tváře pro další ročníky mého festivalu Stetson and Bourbon, mne místní znalci jižanského rocku upozornili, že v městečku Tush, obývaném především farmáři s českými kořeny, existuje velmi slibná rocková kapela Fucking Buffalo (Posraný buvol). Ta prý doslova formuje nový, tzv. „fekální“ proud v jižanském rocku, pro nějž je charakteristický velmi tvrdý a zahuštěný zvuk doplněný tak vulgárními texty, že i vrcholné sprosťárny jižanských velikánů jsou proti nim říkankami pro mateřské školy.
Byl jsem ohromen. Mí krajané uprostřed Texasu stojí u další evoluce jižanského rocku! U toho musím být. Moje nadšení a zájem naštěstí sdíleli i Billy a Frank, kteří mne na skupinu upozorni, a tak jsme druhého dne za úsvitu vyrazili v otlučeném pick-upu na cestu. Čekalo nás zhruba tři sta mil typickou texaskou krajinou, kterou znalcům jižanského rocku netřeba představovat. Kolem desáté jsme sjeli z dálnice, abychom posledních sto mil absolvovali po místních komunikacích.
Kolem třetí odpoledne jsme konečně dorazili do lokality Tush. K naší obrovské radosti jsme spatřili Posraného Buvola na pódiu uprostřed náměstí při dokončování technické zkoušky. Měli jsme neuvěřitelné štěstí, neboť v den našeho příjezdu probíhala ve městě velká lidová slavnost, kterou jižanští farmáři každoročně zahajují velkokapacitní rozvoz močůvky na svá pole. V místní hantýrce nazývaná „Day of hovno“. Nu a kdo jiný, než Posraný Buvol mohl v tento významný den zahrát fekáliím na cestu!
Samotný koncert pak byl výletem k výšinám jižanského rocku. Úvod obstaralo boogie „Killing Saratica“ (Vražedná Šaratice) zahrané v tak šíleném tempu, že před mobilními záchody se vytvořily dlouhé fronty. Následovalo rozjímavé blues „Sitting on the Top of The Hnuj “ (Sedím na vrcholu hromady hnoje) a po něm skotačivá countryovka „Southern Winds“ (Jižanské větry), krásně „zasmraděná“ hromadou hnoje zbylou na pódiu po předchozí skladbě. Hnůj byl ekologicky odstraněn tanečnicemi hostujícími v následující ponuré kompozici „Death of The Mrva Man“ (Smrt zloděje chlévské mrvy). Brilantní hráčské schopnosti členů kapely pak odhalila instrumentálka „Five Stupid Cowboys“ (Pět hloupých kovbojů) s dominujícími hammondkami Johna „Turbo“ Klepacka, zappovskými kytarovými sóly Clinta "Woody"Allena, hromobitím velkolepých bicích Carla „Atomic“ Hlupka a neúnavnou basou Thomase „Chujopleta“ Krygla. Když tato půlhodinová hudební hostina skončila, zdálo se, že to byl vrchol koncertu. Ale nebyl. Absolutním vrchol se dostavil až se závěrečným, silně autobiografickým „Hemeroid blues“ v němž C. W. Allen dvacet minut, svými stratosférickými sóly, vzýval duchy J. Hendrixe i J. Wintra. Strhující vystoupení skončilo a ovace farmářů nebraly konce…
Asi za hodinu jsem se skromnými hudebníky usedl v místním baru „U zdrogovaného osla“. Hovořili o připravovaném albu i prvním lokálním turné a vysvětlovali mi proč se v místním nářečí našich krajanů smíchala česká slova s americkou angličtinou. Slíbili mi také, že budou vážně uvažovat o účasti na 17. ročníku festivalu STETSON AND BOURBON. Tak uvidíme…
