Článek
Stát se všestranným profesionálním manažerem fondů přináší své výzvy, podobně jako každá jiná složitá profese. Nečekaným aspektem tohoto oboru však je, že je jednodušší je překonat, pokud jde o investiční výnosy, než se původně předpokládalo. Tento výrazný kontrast je výsledkem jedinečné mechaniky, která provází aktivitu na akciovém trhu a vytváří příležitosti pro jednoduché investiční strategie, které mohou předstihnout své protějšky v profesionálně spravovaných podílových fondech.
Zatímco krátkodobé vyhlídky se mohou zdát pro mnohé profesionálně řízené fondy příznivé, úkol udržet si tento náskok se s postupem času stává stále náročnějším. Nedílnou brzdou na cestě k výnosům aktivních fondů v dlouhodobém horizontu jsou poplatky, které si správci fondů nevyhnutelně za své služby ukládají. Podle ukazatele SPIVA společnosti S&P Global tyto dodatečné náklady vysvětlují, proč se za posledních deset a půl roku podařilo pouhým 12 % aktivně spravovaných podílových fondů překonat výkonnost indexu S&P 500. V případě aktivně spravovaných fondů se jedná o pouhých 10 %.
Předpokládat, jaká část spravovaných fondů by tento index překonala, je zapeklitý úkol, který z něj činí nepraktickou snahu. Následně by pro investora, který usiluje o vyšší výnosy než profesionální správa fondů, bylo optimálním přístupem pořízení indexového fondu S&P 500. Příkladem může být fond Vanguard S&P 500 ETF (VOO 0,94 %). Ačkoli tato strategie pravděpodobně nevzbudí u stolu vzrušení, je připravena nabídnout solidní potenciál výnosu a překonat náhodně vybraný aktivně spravovaný podílový fond.
Proč je tedy tento boj pro zkušené manažery fondů reálný? Zásadním aspektem, který je třeba vzít v úvahu, je rozsah, který každý subjekt představuje v objemu obchodování s akciemi. Významný podíl na objemu obchodování, konkrétně s akciemi s velkou tržní kapitalizací, mají institucionální investoři. V průměru se podílejí na objemu obchodování přibližně 85 %, což vzhledem k jejich omezenému kapitálu převyšuje podíl individuálních investorů.
Tato dominance znamená, že profesionálové společně do značné míry odrážejí celkové pohyby trhu. Proto by se očekávané výnosy průměrného profesionálního investora měly v ideálním případě shodovat s celkovými výnosy trhu. Problém nastává, když se započítají dodatečné náklady na vysoké poplatky, které vybírají profesionální správci fondů. Poplatky, které představují nákladové poměry a zatížení fondů, jsou značné, přičemž medián nákladových poměrů činil v loňském roce u aktivně spravovaných podílových fondů 1,01 %.
Tato dodatečná zátěž ve výši 1 % průměrného investičního výnosu vede k výraznému poklesu výkonnosti po delší dobu. Svědectvím tohoto tvrzení je výsledková karta SPIVA, která odhaluje, že pouze 12 % správců fondů dokázalo za posledních patnáct let překonat průměrnou výkonnost, zatímco více než trojnásobek tohoto počtu dokázal překonat průměr za předchozí rok.
Přestože část těchto správců fondů dokáže ve většině let trvale překonávat index a tím ospravedlnit své poplatky, jejich předchozí identifikace je složitý úkol. Založení investiční strategie na minulé výkonnosti často vede ke zklamání. Je zajímavé, že žádný fond s velkou kapitalizací, který se v roce 2019 umístil v horním kvartilu, si tuto pozici nedokázal udržet po následující čtyři roky.
Problém ještě zhoršuje skutečnost, že bylo zjištěno, že výkonnost sledovaných fondů je méně konzistentní než náhodnost očekávaná při pravidelném rozdělení. Toto tvrzení vyvolává otázky ohledně spolehlivosti vysoce výkonných spravovaných fondů.
Investiční guruové, jako je zakladatel společnosti Vanguard Jack Bogle, zdůrazňují, že je důležité udržovat náklady na účast na trhu pod kontrolou. Zavedl pojem „hypotéza nákladů záleží na ceně“, z níž vyplývá, že hrubé výnosy z trhu se po snížení o náklady na finanční zprostředkování rovnají čistým výnosům, které mají investoři k dispozici.
Tuto ideologii dále zopakoval Warren Buffett ve svém dopise akcionářům z roku 2005, kde uvedl: „Pro investory jako celek se výnosy snižují s tím, jak roste pohyb.“.
Jednoduchou a nákladově efektivní strategií je investice do indexového fondu. Například fond Vanguard S&P 500 ETF si účtuje nákladový poměr 0,03 % a může se pochlubit působivě nízkou chybou sledování, protože se obchoduje pouze při čtvrtletních úpravách indexu S&P 500. Tím se minimalizují zdanitelné události pro jeho podílníky, což vede k čistým výnosům blížícím se hrubým výnosům složek indexu S&P 500.
I když se vyhlídka na horký, aktivně spravovaný podílový fond nebo slavného manažera fondu může zdát lákavá, analýza dat naznačuje, že to nakonec nemusí být moudrá investiční volba. Průměrné výnosy jsou obvykle vyšší u těch investorů, kteří se zaměřují na fondy s nejnižšími poplatky za uplynulý rok, než na ty s nejlepší výkonností. To vypovídá o důležitosti řízení nákladů na účast na trhu a jejich významném vlivu na čistý výnos investice.
