Článek
Tento lékař a psycholog, zakladatel psychoanalýzy, otevřel dveře do tajemného světa nevědomí, pudů a skrytých tužeb, které podle něj řídí naše chování, aniž bychom si to uvědomovali. Jeho teorie, ač mnohdy překonané a kritizované, zanechaly nesmazatelnou stopu nejen v psychologii, ale i v umění, literatuře a každodenním jazyce.
Z Moravy do Vídně: Cesta k medicíně a mysli
Sigismund Schlomo Freud se narodil 6. května 1856 v židovské rodině v Příboře. Již ve třech letech se s rodinou přestěhoval do Vídně, která se stala jeho domovem a působištěm na většinu života. Vystudoval medicínu na Vídeňské univerzitě, kde se původně věnoval neurologickému výzkumu. Jeho zájem se však postupně přesouval od fyziologie mozku k záhadám lidské psychiky, zejména k léčbě tehdy rozšířené hysterie.
Zlomovým bodem v jeho kariéře byla stáž v Paříži u proslulého neurologa Jeana-Martina Charcota, který k léčbě hysterie využíval hypnózu. Freud byl fascinován myšlenkou, že fyzické symptomy mohou mít psychickou příčinu. Společně s vídeňským lékařem Josefem Breuerem pak pracoval na případu pacientky známé jako „Anna O.“. Zjistili, že když pacientka mluvila o svých traumatických zážitcích, její symptomy se zmírňovaly. Tato „léčba mluvením“ se stala základním kamenem budoucí psychoanalytické metody.
Mapa duše: Id, Ego a Superego
Jedním z nejznámějších Freudových konceptů je jeho strukturální model osobnosti, který dělí lidskou psychiku na tři základní složky, jež jsou v neustálém dynamickém konfliktu:
- Id (Ono): Představuje nejprimitivnější, zcela nevědomou část naší osobnosti. Je zdrojem veškeré psychické energie, především pudů – sexuálního (libido) a agresivního. Id se řídí principem slasti a dožaduje se okamžitého uspokojení svých tužeb bez ohledu na realitu a následky. Můžeme si ho představit jako rozmazlené dítě uvnitř nás.
- Ego (Já): Vyvíjí se z id vlivem kontaktu s vnějším světem. Ego funguje na principu reality. Jeho úkolem je zprostředkovávat mezi požadavky id, nároky reality a příkazy superega. Snaží se uspokojit pudové touhy id realistickým a společensky přijatelným způsobem. Je to racionální a výkonná složka osobnosti.
- Superego (Nadjá): Je to naše zvnitřněné svědomí a ideály. Vzniká v dětství internalizací příkazů a zákazů rodičů a společnosti. Superego nás soudí, trestá pocity viny a studu za špatné chování a motivuje nás k dokonalosti. Často je v přímém rozporu s pudovými touhami id.
Podle Freuda je zdravá osobnost výsledkem rovnováhy mezi těmito třemi složkami. Psychické poruchy pak vznikají z nevyřešených konfliktů mezi nimi.
Skryté síly: Nevědomí, sny a Oidipovský komplex
Freud přišel s revoluční myšlenkou, že velká část našeho duševního života se odehrává mimo naše vědomí. Přirovnával mysl k ledovci – viditelná je jen malá část (vědomí), zatímco obrovská masa pod hladinou (předvědomí a nevědomí) ovlivňuje naše myšlenky, pocity a činy.
Královská cesta do nevědomí
Za „královskou cestu“ k poznání nevědomí považoval analýzu snů. Věřil, že sny jsou maskovaným splněním našich potlačených, často infantilních a sexuálních přání. Rozlišoval mezi manifestním obsahem snu (to, co si pamatujeme) a latentním obsahem (skrytý význam, který je třeba interpretovat).
Drama v rodině: Oidipovský komplex
Snad nejkontroverznější a nejdiskutovanější Freudovou teorií je Oidipovský komplex, pojmenovaný podle antického mýtu o králi Oidipovi. Podle Freuda si každý chlapec v určité fázi vývoje (kolem 3. až 5. roku) vytváří erotickou vazbu na matku a vnímá otce jako rivala v boji o její přízeň. Tento konflikt je doprovázen tzv. kastrační úzkostí – strachem, že by ho otec mohl za jeho touhy potrestat. U dívek se analogický proces nazývá Elektřin komplex. Úspěšné vyřešení tohoto komplexu, tedy ztotožnění se s rodičem stejného pohlaví, je klíčové pro zdravý psychosexuální vývoj.
Zajímavosti a méně známá fakta
- Závislost na kokainu: V rané fázi své kariéry Freud experimentoval s kokainem a propagoval ho jako lék na depresi a únavu, než si plně uvědomil jeho návykový potenciál.
- Strach z čísla 62: Freud trpěl několika fobiemi, včetně cestování a strachu z čísla 62. Obával se, že v tomto věku zemře.
- Československý pas: Před nacistickou perzekucí uprchl v roce 1938 z Vídně do Londýna. Zajímavostí je, že v té době krátce vlastnil československý pas.
- Rakovina a asistovaná sebevražda: Více než 16 let bojoval s rakovinou čelisti, způsobenou jeho vášnivým kouřením doutníků. Podstoupil přes 30 operací. Nakonec, sužován nesnesitelnými bolestmi, požádal svého lékaře a přítele Maxe Schura o smrtící dávku morfinu a zemřel v Londýně 23. září 1939.
Odkaz a kritika
Freudův vliv je nezměrný. Pojmy jako „freudovské přeřeknutí“, „vytěsnění“, „ego“ nebo „libido“ se staly běžnou součástí našeho slovníku. Jeho psychoanalýza položila základy moderní psychoterapie a inspirovala nespočet následovníků i kritiků.
Přesto je jeho dílo často terčem kritiky. Vytýkána mu je především nevědeckost jeho metod (založených na interpretaci a nikoli na empirických důkazech), přehnaný důraz na sexualitu a zážitky z dětství a jeho teorie jsou považovány za sexistické a kulturně omezené na vídeňskou společnost přelomu století.
Ať už Sigmunda Freuda vnímáme jako geniálního vizionáře, který nahlédl do nejtemnějších zákoutí lidské duše, nebo jako autora smělých, avšak nevědeckých spekulací, jedno je jisté: jeho myšlenky nás nutí přemýšlet a provokují dodnes. Byl a zůstává klíčovou postavou v historii poznávání sebe sama.
