Článek
Těžký život sirotka
Lze říct, že Poe to neměl v životě příliš lehké. Narodil v roce 1809 v americkém Bostonu do rodiny ne příliš majetných divadelních herců a ve třech letech byl z něho sirotek. Otec, věčně naložený v alkoholu, rodinu opustil, když byl malému Edgarovi jeden rok. A jeho mladá, čtyřiadvacetiletá máma zemřela na souchotě o dva roky později.
Edgar společně se svými dvěma sourozenci putoval do sirotčince v Richmondu ve Virginii. Tam se možná na něho trochu štěstí usmálo. Padl totiž do oka bohatým manželům Johnovi a Frances Allanovým, jež se ho ujali. John Allan ve velkém obchodoval s tabákem a nouzí jeho rodina rozhodně netrpěla. Edgar Poe přijal po něm jméno Allan, přestože oficiálně nebyl nikdy adoptován.
Z Nového světa na Starý kontinent a zase zpátky
Obchody zavedly rodinu Allanů do Londýna. Mladý Edgar tak mohl začít navštěvovat jednu z exkluzivních internátních škol v Chelsea, kde se mimo jiné naučil latinsky a francouzsky. V Londýně také do sebe nasál atmosféru jeho tajuplných uliček a zákoutí.
Starý kontinent ale pro Johna Allana nebyl tak výdělečný, jak si od pobytu zde sliboval, takže se Allanovi vrátili zpět do amerického Richmondu. V Novém světě se Poe seznámil s folklorem černých chův a služebnictva a líbily se mu příběhy o zombie a černé magii. Od dětství četl díla romantických autorů své doby.
Touha psát dřímala v Edgarovi Poeovi odmala. Velkou oporu měl ve své nevlastní matce Frances Allanové, která mu vždy projevovala náklonnost a podporovala ho v jeho snech na rozdíl od jeho nevlastního otce. Ten z něho chtěl mít obchodníka nebo právníka.
Proto začal Edgar Poe navštěvovat univerzitu ve Virginii. Jenže tu propadl hazardním hrám a přičichl k alkoholu, ostatně měl po kom, když jeho vlastní otec byl alkoholikem. John Allan mu odmítl zaplatit dluhy z hazardu a Edgar Poe musel studií zanechat. S otcem se rozhádal a z domova odjel pryč do Bostonu s tím, že se začne živit sám tím, k čemu ho to nejvíce táhlo. Psaním.
Konečně spisovatelem
Už v roce 1827 vydal svoji první knihu – Tamerlán a jiné básně. Ale jak to u začínajících spisovatelů mnohdy bývá, zůstala bez povšimnutí. Ekonomický efekt z ní byl nulový a Poeovi docházely peníze. Rozhodl se narukovat do armády k dělostřeleckému pluku. Sloužit začal v Charlestonu a brzy byl povýšen na důstojníka. Jenže i tu měl problémy se svojí svéráznou povahou. Kvůli ní se dostal až k vojenskému soudu a v roce 1831 byl ze služby propuštěn.
Přes počáteční neúspěch u psaní Edgar Allan Poe vytrval a později se karta obrátila a o jeho básně a povídky začal být mezi čtenáři zájem. Našel si práci jako redaktor a v literárních kruzích si budoval jméno jako úspěšný vypravěč. Zaujal především prvky napětí a hororu s perfektně psychologicky vykreslenými postavami a dějem.
Manželství s nezletilou sestřenicí
V roce 1836 se Edgar Allan Poe oženil se svojí sestřenicí Virginia Eliza Clemmovou, jíž bylo v době sňatku pouhých 13 let. Poe byl o 14 let starší. Manželství trvalo jedenáct let až do Virginiiny smrti v roce 1847, kdy zemřela na tuberkulózu.
Je velmi pravděpodobné, že minimálně první dva roky po svatbě manželé nesdíleli společné lože, jak naznačovali jeho přátelé. Jiní badatelé a znalci Poeova díla tvrdí, že jejich manželství nebylo nikdy konzumováno.
Virginii zpodobnil Poe například jako titulní postavu v básni Annabel Lee. Jeho žena byla jeho múzou a velká část jeho děl odráží Virginiin poměrně dlouhý boj se zákeřnou nemocí a její konečnou smrt. I proto jsou možná tak ponurá až hororová.
Démon alkohol
V lednu 1845 vydal báseň Havran, která tehdejší čtenářskou obec přímo ohromila. Edgar Allan Poe tak konečně zažil i období slávy, byť netrvalo příliš dlouho. Bohužel se mu nejspíš stal osudným alkohol, kterému propadl kvůli onemocnění své manželky. Když jeho Virginie zemřela, upadl Poe do depresí. Pravidelně navštěvoval její hrob, často do dlouhých nočních hodin.
Dne 3. října 1849 ho našli kolemjdoucí na ulici v Baltimoru opilého. Musel být odvezen do nemocnice, kde upadl do kómatu, ze kterého se již neprobral. Za čtyři dny zemřel na krvácení do mozku. Jeho pohřbu 7. října 1849 se zúčastnily jen čtyři lidé.