Maroko: Brána do Afriky je plná kontrastů

V těchto měsících zde budou pro Středoevropana snesitelné teploty, takže cestování si tu do sytosti užije. Výhodou cesty do Maroka je to, že nepotřebujete vízum, ale postačí vám platný cestovní pas, jehož platnost přesahuje minimálně 6 měsíců po plánovaném návratu. Žádné očkování není pro vstup do Maroka povinné, ale když se necháte naočkovat proti žloutence typu A a břišnímu tyfu, tak chybu neuděláte. Určitě si zkontrolujte i platnost vašeho očkování proti tetanu.

Na rozdíl od jiných afrických zemích, například sousedního Alžírska, je to země pro turisty bezpečná. Ti jistě ocení, že místní se k Evropanům chovají s tolerancí a pohostinností. I tak je třeba se mít na pozoru před pouličními zlodějíčky, a to zejména ve městech, která jsou hustě osídlena.

Maroko je tradiční muslimská země, kde převážná část obyvatelstva vyznává islám sunnitského proudu. Pro bezproblémové cestování po zemi je klíčové respektování místních zvyklostí. Turistům se doporučuje nosit decentní oblečení, ve němž nebudou na odiv ukazovat svá holá ramena a kolena. Během Ramadánu byste neměli na ulici jíst, pít a kouřit. Počítejte s tím, že do mešit se nedostanete. Výjimkou je mešita Hassana II. v Casablance.

Zajímavé je i nakupování na zdejších trzích, jehož nedílnou součástí je smlouvání o ceně. Připravte se na to, že bez něho prostě nenakoupíte. Příliš u toho nespěchejte, stanovte si určitý limit a užijte si ho jako zdejší raritu, s níž se v tuzemsku nesetkáte. Jeden obchod a smlouvání u něho zabere minimálně dvacet minut času a nemá cenu ho uspěchat. Pravdou je, že pokud takových nákupů za den absolvujete několik, budete z nich značně unaveni.

Podobně jako i v jiných zemích mimo EU neteče z vodovodního kohoutku pitná voda. Na to je nutné v Maroku myslet třeba i při čištění zubů, chcete-li předejít nepříjemným střevním problémům v podobě průjmu. Vodu byste zde měli pít výhradně balenou.

Na pobřeží Atlantského oceánu leží město a přístav Casablanca, marocky ad-Dár al-Bajdá. Jsou zde dvě mezinárodní letiště, která spojují Maroko nejen s Evropou. Na jedno z nich možná dosednete na palubě letadla, které vás do Maroka dopraví.

Město Casablancu stojí za to si prohlédnout. Život zde pulsuje v několikaproudových silnicích i na tradičních trzích. Ujít si rozhodně nenechejte mešitu Hasana II. s nejvyšším minaretem na světě, vysokým 210 metrů. Mešita uvnitř pojme až 25 000 věřících a dalších 80 000 se vejde do přilehlých prostor. Z vrcholu minaretu laserový paprsek směruje k Mekce. Jako jediná z mešit v Maroku je tato přístupná turistům.

Mešita byla postavena dle návrhu francouzského architekta Michela Pinseaua v roce 1993 a její výstavba stála na 585 milionů EUR, které částečně věnovala Saudská Arábie a Kuvajt a část se jich vybralo v rámci veřejné sbírky. Zdi mešity jsou obložené mramorem, střecha je zatahovací. Na první pohled zaujme i výzdoba mešity, na níž se rozhodně nešetřilo a návštěvníka uvede v úžas.

Město Marrákeš leží na vlakové a silniční spojnici s Casablancou a náleží mu titul nejnavštěvovanější město Maroka. Turistickému ruchu napomáhá i zápis zdejší medíny na seznam kulturního dědictví UNESCO. K návštěvě je tu toho poměrně dost – náměstí v centru města Džamá el-Fná, agdalská zahrada Jardin Agdal, maraboutská Almoravidská hrobka s kupolí z dob dávných Almorávidů či dominanta města – 70 metrů vysoký minaret mešity Kutubíja, jehož základy byly položeny ve 12. století.

Cestovní kanceláře vozí evropské turisty také do marockého pohoří Vysoký Atlas, který se zvedá na západě u Atlantiku a táhne se až k marocko-alžírské hranici. Jeho nejvyšším vrcholem je Jbel Toubkal, vysoký 4 167 metry. Atlas odděluje Saharu od Středomoří. Ve vyšších polohách pravidelně sněží, takže je tu možné se věnovat i zimním sportům. Pohoří obývá národ Berberů, což je původní obyvatelstvo severozápadní Afriky. Etnicky nemají s Araby nic společného, pouze od nich přijali islám jako své náboženství.

Na úpatí Vysokého Atlasu leží ksar Ait Ben Haddou, který je od roku 1987 na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Jedná se o tradiční sídelní celek, něco jako venkovská opevněná vesnice. Tento byl postaven v 17. století a dodnes v něm žije několik rodin.

Zdroj: cestovatel.cz, treking.cz, wikipedia.org