Článek
Klimatologové nás straší už dlouho. Vedra budou častější. Vlny veder delší. Střední Evropa bude mít větší problém se suchem a voda se bude chovat stále méně způsobně: někdy jí bude málo, jindy jí během pár hodin spadne tolik, že ji krajina nestihne pobrat.
Pořád něco. A člověk by skoro čekal, že po dvaceti letech konečně zjistíme, jak moc se spletli. Tak se na to podívejme.
Jen jedna technická poznámka: klimatologové před dvaceti lety netvrdili, že 28. června 2026 bude v Doksanech přesně 41,9 stupně. Klimatický model není televizní předpověď na příští sobotu. Tvrdili něco podstatně nudnějšího: s oteplováním budou extrémně horké dny a vlny veder častější, intenzivnější a delší. IPCC to psal už v roce 2007. Starší zpráva z roku 2001 navíc výslovně počítala s růstem rizika letních vln veder v Evropě a se zvýšeným rizikem letního sucha ve střední a jižní Evropě.
Naštěstí nebylo čtyřicet
Český teplotní rekord dlouho držely Dobřichovice: 40,4 °C z 20. srpna 2012. Dne 27. června 2026 naměřily Doksany 40,9 °C. Rekord padl. Naštěstí se situace hned následující den vyjasnila.
28. června 2026: Doksany, 41,9 °C. Nové absolutní maximum teploty vzduchu v Česku.
Takže pokud nás kdysi někdo strašil čtyřicetistupňovými vedry, můžeme ho uklidnit. Spletl se. Bylo skoro dvaačtyřicet.
Samozřejmě: jeden rekordní den sám o sobě nedokazuje klimatickou změnu. Stejně jako jeden zasněžený leden nedokazuje, že oteplování skončilo. Klima se neměří pohledem z okna jednoho člověka v jednom odpoledni. Podstatný je dlouhodobý trend — a právě o něm klimatické zprávy mluvily.
A to sucho? Také se jim nepovedlo
Dobře, vedra. Ale pořád tu máme déšť. V Česku přece neprší málo; někdy naprší dokonce tak moc, že máme vodu ve sklepě. Jenže více přívalových srážek není opak sucha. Můžete mít bouřku, která za dvě hodiny spláchne pole a odteče pryč, a současně dlouhodobý deficit vody v půdě i podzemních zdrojích.
A jak jsme na tom právě teď? ČHMÚ v polovině srpna 2026 shrnul situaci docela nepoeticky. Od 1. ledna do 10. srpna spadlo v Česku v průměru 289 mm srážek, tedy 66 % normálu 1991–2020. Proti normálu chybělo asi 146 litrů vody na každý metr čtvereční. Za toto období šlo o nejnižší úhrn od roku 1961. Jaro 2026 bylo nejsušší v této řadě měření a 70 % sledovaných podzemních vod vykazovalo silné nebo mimořádné sucho.
Nejdřív nás desítky let straší suchem. A pak je sucho. Člověk už dnes opravdu nemůže ničemu věřit.
Nejhorší je otevřít staré materiály
Na klimatické debatě je jedna zvlášť nepříjemná věc: archiv. Kdyby staré prognózy zmizely, mohli bychom dnes tvrdit skoro cokoli. Že to nikdo nepředvídal. Že vědci říkali pravý opak. Že si to celé vymysleli minulý čtvrtek, aby dostali grant na nový notebook.
Jenže dokumenty pořád existují. Český Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu z roku 2004 už pracoval s regionálními scénáři do roku 2050. IPCC v roce 2007 popisoval vyšší riziko intenzivnějších, častějších a déle trvajících vln veder. Evropské části zpráv zároveň upozorňovaly na pokles letních srážek a vyšší tlak na vodní zdroje ve střední a východní Evropě.
Nevěděli, jestli bude konkrétní odpoledne v Doksanech 39,7 nebo 41,9. Věděli ale, kterým směrem se pravděpodobnost extrémů posouvá. A ona se tím směrem opravdu posouvá.
Co říkají ti stejní lidé teď?
Tady už je legrace trochu slabší. Nejnovější zprávy IPCC neříkají, že se po roce 2030 všechno vrátí do normálu z našich dětských prázdnin. Naopak: s každým dalším stupněm globálního oteplení rostou četnost a intenzita horkých extrémů. Současně se zvyšuje pravděpodobnost kombinovaných epizod vedra a sucha. Pro Evropu se očekává další nárůst horkých dnů; u různých typů sucha se projekce liší podle regionu a úrovně oteplení, ale riziko s rostoucí teplotou neklesá.
Jinými slovy: pokud jsme se dvacet let smáli prvnímu grafu a dnes v části toho grafu bydlíme, možná stojí za to podívat se i na ten další. Ne proto, že model je věštírna. Ale proto, že jeho starší kolegové nejsou po dvaceti letech zrovna zdrcující reklamou na ignorování problému.
Naštěstí jsme klimatickou krizi už zrušili
Máme ovšem i dobrou zprávu. Když Petr Macinka v prosinci 2025 nastoupil do čela Ministerstva životního prostředí, prohlásil: „Skončila klimatická krize. Klimatická krize je over.“ Elegantní řešení. Planeta se oteplovala, oceány se ohřívaly, vědci počítali — a pak byla tisková konference v Praze a bylo hotovo.
Klima zřejmě nedostalo tiskovou zprávu. Dne 26. června 2026 vystoupil Macinka ve Sněmovně s další zkratkou: klimatická krize se podle něj vyznačuje tím, že „v létě je horko, v zimě je zima, v noci je tma“. O dva dny později padl v Doksanech absolutní český rekord 41,9 °C.
Někdy má satirik smůlu. Napíše pointu a realita mu ji za dva dny ukradne.
41,9
Rozhovor, který se nikdy neuskutečnil
A potom je tu jedna myš. Melanéská myš z Bramble Cay — Melomys rubicola. Drobný hlodavec žil na nízkém korálovém ostrůvku v Torresově průlivu. Poslední potvrzené pozorování pochází z roku 2009. Austrálie druh v roce 2019 oficiálně přeřadila mezi vyhynulé; odborné hodnocení spojuje jeho zánik s opakovaným zaplavováním ostrova, růstem hladiny moře a ztrátou potravy a vegetace. Australské státní hodnocení životního prostředí označuje Bramble Cay za první místo, kde bylo zaznamenáno vyhynutí savce způsobené klimatickou změnou.
Tak mě napadlo, jak by asi vypadal rozhovor této myši s Petrem Macinkou. Samozřejmě čistě fiktivní. U myši je to dokonce technicky nevyhnutelné.
Macinka:
Mám pro vás dobrou zprávu. Klimatická krize skončila.
Myš:
Výborně.
Macinka:
Klimatická krize je over.
Myš:
To jste mohl říct trochu dřív.
Macinka:
Proč?
Myš:
Já už jsem vyhynula.
Macinka:
V létě je prostě horko.
Myš:
U nás byla spíš voda.
Macinka:
Voda?
Myš:
Ano. Moře. Stoupalo.
Macinka:
Ale klimatická krize je PR konstrukt.
Myš:
Aha.
Macinka:
Tak vidíte.
Myš:
Vidět už toho moc nemůžu. Jak jsem říkala, jsem vyhynulá.
Tady by se rozhovor mohl ukončit. Myš má totiž proti politikovi jednu nespravedlivou výhodu: u ní už nelze výsledek přepočítat po příštích volbách.
Oni se samozřejmě zase spletou
Klimatologové se budou plést i dál. Některý model odhadne změnu o pár desetin jinak. Některá regionální předpověď srážek bude mimo. Některé extrémy přijdou dřív, jiné později. Věda není soutěž o nejlepší křišťálovou kouli.
Jenže spor už dávno nestojí na tom, zda vědec předpoví teplotu v Doksanech za dvacet let na desetinu stupně. Před lety říkali, že bude tepleji a že poroste riziko horkých extrémů. Je tepleji a rekord je 41,9. Varovali před větším tlakem na vodní režim a suchem. V srpnu 2026 hlásí ČHMÚ nejsušší průběh roku od roku 1961 a silné či mimořádné sucho u 70 % sledovaných podzemních vod.
A teď nám ti stejní lidé ukazují další graf. Tentokrát směrem k polovině století. Možná bych se mu úplně nevysmíval.
Nejnepříjemnější vlastností klimatických modelů nakonec nemusí být to, že nás straší. Nejnepříjemnější je, že když po dvaceti letech otevřeme ty staré, část z nich už nevypadá jako předpověď. Vypadá jako archiv počasí.
