Článek
Potřebovala jsem menší vůz
Naše kombi jsem používala hlavně na cesty na chalupu. Po manželově smrti mi zůstalo auto, které bylo spolehlivé, ale na běžné nákupy zbytečně velké. Rozhodla jsem se prodat ho a koupit menší vůz s jednodušším nastupováním.
Auto mělo úplnou servisní knihu a necelých devadesát tisíc kilometrů. Zároveň mělo v registru složitější historii. Nejprve patřilo leasingové společnosti, potom manželově malé firmě. Po splacení leasingu ho manžel převedl na sebe a po jeho smrti přešlo dědictvím na mě. Za volantem jsme se přitom od koupě střídali jen my dva.
Na internetu jsem vyplnila formulář velkého autobazaru. Podle stáří, výbavy a nájezdu odhadl cenu na 225 tisíc korun. Pracovník mi zavolal ještě tentýž den a nabídl komisní prodej. Bazar měl vůz vystavit, vyřídit prohlídky a po prodeji mi vyplatit sjednanou částku.
Na pobočku jsem přijela se všemi doklady a účtenkami ze servisu. Technik auto projel, změřil lak a nenašel havárii. Přesto se původní odhad začal rychle zmenšovat.
Čtyři zápisy prý odradí každého
Prodejce vytiskl výpis z registru a zvýraznil počet vlastníků. Řekl, že kupující se více majitelů bojí, protože nemají jistotu, jak se kdo o vůz staral. Vysvětlila jsem mu jednotlivé převody a ukázala faktury, na nichž se opakovalo stejné servisní místo i jméno našeho mechanika.
„To může být pravda, ale zákazník uvidí čtyři záznamy,“ odpověděl.
Nabídl mi 168 tisíc korun po odečtení provize. Připadalo mi to málo, jenže jsem se nechtěla týdny scházet s cizími lidmi a jezdit na zkušební jízdy. Ve smlouvě stálo, že mohu komisní prodej do tří pracovních dnů bez poplatku ukončit, pokud auto ještě nebude prodané. Podepsala jsem a nechala vůz na pobočce.
Domů mě odvezla dcera. Cestou mi řekla, že jsem měla déle smlouvat. Bránila jsem se tím, že bazar zná trh lépe než já. Přesto jsem večer hledala podobná auta a měla pocit, že rozdíl je příliš velký.
Druhý den ráno mi dcera poslala odkaz. Naše kombi už bylo v nabídce za 264 tisíc korun. U fotografie interiéru stálo výrazně napsáno: vůz po prvním majiteli.
Stejná historie dostala dvě ceny
Nejprve jsem si myslela, že jde o jiné auto. Poznala jsem však drobný škrábanec u zadního světla i látkovou tašku, kterou jsem zapomněla v kufru. Seděl také rok výroby, nájezd a identifikační číslo uvedené v příloze inzerátu.
Uložila jsem si snímky obrazovky a zavolala prodejci. Vysvětlil mi, že označení „po prvním majiteli“ znamená prvního skutečného uživatele, nikoli každého formálního držitele. Leasingová společnost ani manželova firma prý auto běžně nepoužívaly a dědictví se pro marketing nepočítá.
„Včera se ale počítalo všechno,“ připomněla jsem mu. „Kvůli čtyřem záznamům jste mi snížil cenu o desítky tisíc.“
Odpověděl, že výkupní riziko a prodejní popis jsou dvě různé věci. Bazar podle něj musí počítat s tím, že se zákazník bude na historii ptát. Namítla jsem, že se ptát nebude, když mu inzerát rovnou nabídne jednodušší verzi.
Rozhovor nikam nevedl. Prodejce mi nabídl zvýšení částky o pět tisíc, pokud auto v nabídce nechám. Odmítla jsem a oznámila, že využiji ustanovení o ukončení komisního prodeje.
Pro vůz jsem přijela s mechanikem
Na pobočku se mnou jel náš dlouholetý mechanik Petr. Ne proto, že bych se bála, ale aby při převzetí zkontroloval stav a počet kilometrů. Vedoucí pobočky nás nechal čekat téměř hodinu. Potom přinesl klíče a tvrdil, že inzerát byl pouze pracovní verze, kterou by před zveřejněním ještě upravili.
Ukázala jsem mu čas zveřejnění a možnost rovnou rezervovat prohlídku. Nehádali jsme se dál. Petr prošel karoserii, zkontroloval dokumenty a našel v kufru mou tašku. Podepsala jsem převzetí a odjela.
Petr se mě zeptal, zda může o autě říct jednomu ze svých zákazníků. Muž hledal udržované rodinné kombi a více než počet zápisů ho zajímalo, kdo prováděl servis. Sešli jsme se v dílně, ukázala jsem mu všechny převody i důvod každého z nich. Nic jsem nepřikrášlovala.
Za auto mi nabídl 208 tisíc korun. Nešlo o částku z inzerátu bazaru, protože ten k ceně přidával záruku, přípravu a vlastní marži. Bylo to však o čtyřicet tisíc víc, než bych dostala podle podepsané smlouvy.
Nový majitel dostal celý příběh
Kupující odjel až poté, co si vůz nechal zvednout na heveru a projel se s Petrem. Do kupní smlouvy jsme přesně uvedli, kolik formálních vlastníků auto mělo. Přidala jsem složku s fakturami a na první stránku napsala jednoduchou časovou osu převodů.
Na nic se nemusel doptávat až po zaplacení a žádný údaj jsme neschovávali za reklamní zkratku.
O měsíc později mi nový majitel poslal zprávu, že s autem odvezl rodinu na první dovolenou. Poděkoval hlavně za servisní záznamy. Počet zápisů pro něj nebyl překážkou, protože znal jejich vysvětlení dřív, než zaplatil.
Nejvíc mě na zkušenosti s bazarem nerozzlobil vysoký rozdíl mezi mou částkou a prodejní cenou. Obchodník má právo počítat náklady i zisk. Vadilo mi, že stejnou skutečnost použil jednou jako závažnou vadu a podruhé ji ze stejného vozu odstranil jedinou větou v inzerátu.
Menší auto jsem si nakonec koupila jinde. Před podpisem jsem si vyžádala výpis historie a nechala si vysvětlit každý záznam. Už vím, že počet majitelů sám o sobě nevypráví, jak se s autem zacházelo. Hodně však napoví způsob, jakým o něm mluví člověk, který ho chce levně získat a draze prodat.
Zdroj: autorský text
