Článek
Nemoc, kterou nikdo nevidí
Když mi lékař doporučil delší pracovní neschopnost, brala jsem to jako nutnost, ne jako úlevu. Měla jsem psychické problémy a mé tělo i mysl si žádaly čas na zotavení a já se snažila přijmout fakt, že teď musím na chvíli zastavit. Přestože jsem věděla, že nemoc je reálná a doložená, vnitřně jsem cítila tíhu, že nejsem „užitečná“ tak, jak jsem byla zvyklá.
Jednoho dne jsem v kuchyni zaslechla tchyni, jak polohlasem pronáší větu, která se mi zaryla hluboko pod kůži: „Už je půl roku doma, je líná, ať jde radši do práce.“ Řekla to jako samozřejmost, jako by se jednalo o nesporný fakt. A přitom neviděla mé noci beze spánku, bolesti, které mě provázely, ani nekonečné kontroly u lékařů. V ten okamžik jsem měla pocit, že se musím obhajovat za něco, co jsem si vůbec nevybrala.
Když bolest není vidět
Je snadné soudit, když není vidět zlomená ruka nebo sádra na noze. Ale existují nemoci, které se skrývají pod povrchem a člověk je nosí tiše, někdy s úsměvem, jen aby nevypadal slabě. To tchyně nikdy nepřijala. Pro ni byla nemoc omluva, ne realita. A já jsem kvůli jejím slovům začala pochybovat sama o sobě.
Nečekala jsem od ní soucit ani přehnanou péči. Stačilo by ticho nebo aby mi popřála brzké uzdravení. Místo toho jsem od ní dostala tvrdou facku, který bolel víc než samotná nemoc. V rodině, kde by měl být klid a podpora, jsem se cítila jako přítěž. A nejhorší na tom bylo, že její slova rozdělila i mě a manžela, musel se postavit mezi nás a to nebylo jednoduché.
Síla pokračovat
Trvalo dlouho, než jsem se naučila její poznámky nevnímat. Zjistila jsem, že jediné, co mohu udělat, je věřit svému tělu a lékařům. A připomínat si, že nemoc není slabost ani lenost. Je to zkouška, kterou člověk prostě musí projít, aby se mohl vrátit zpátky silnější.
Dnes už vím, že tchyně možná nikdy nepochopí, co jsem prožívala. Ale také vím, že nejsem povinna jí to dokazovat. Zdraví není samozřejmost a někdy je největší odvahou přiznat, že potřebujeme čas. A i když její slova bolela, naučila mě větší odolnosti, vůči soudům druhých i vůči vlastním pochybnostem.
