Článek
Začalo to nenápadně
Neumím přesně říct, kdy se to začalo kazit. Možná to bylo už dřív a já si jen nasazovala růžový brýle. Každopádně to bouchlo až teď. S Luckou jsme se znaly od základky. První cigáro, první lásky, rozchody, promoce, stěhování. Všechno. Vždycky jsme si říkaly, že jsme jako sestry, co si nevybereš, ale stejně je miluješ. Jenže pak se to změnilo.
Byla jsem po rozchodu, psychicky na dně. A místo aby tu byla, začala být divně nepřítomná. Zprávy četla, ale neodpovídala. Když jsem jí volala, zvedla to, ale mluvila, jako bych ji rušila. Po pár týdnech mi suše napsala, že „už mě nezvládá“. Prý jí vysávám energii. Po patnácti letech. To byl ten moment, kdy mi došlo, že možná nikdy nebyla taková kamarádka, jak jsem si myslela.
Nejsem blázen. Jen moc věřím.
Začala jsem zpětně přemýšlet. Vždycky jsem byla ta, co poslouchá, co je k dispozici, co přichází s vínem, když brečela kvůli někomu, koho stejně nikdy opustit nechtěla. Ale když jsem byla v háji já, najednou měla „své věci“. Prý je to teď těžký období a já bych měla pochopit, že nemá kapacitu. Jenže já tu pro ni kapacitu měla vždycky. A to mě štvalo. Ne že mě nechala ve štychu, ale že si na to v sobě ani nenašla špetku lítosti.
Začala jsem chápat, že ona mě brala spíš jako osobní terapeutku než jako opravdovou kamarádku. Jakmile jsem tu roli odmítla a potřebovala ji já, přestala mít zájem. A víš co? Ne, nebudu se za to omlouvat. Nejsem blázen. Jen jsem moc věřila lidem, kteří si to nezaslouží.
Najít sebe je cennější než ztratit kamarádku
Nejhorší na tom je, že mi fakt chyběla. Ne ona jako člověk, ale ta verze nás dvou, kterou jsem si v hlavě držela. Když jsme si nedávno náhodně napsaly kvůli nějakému praktickému nesmyslu, byla úplně v pohodě. Jako by se nic nestalo. A tehdy mi to došlo. Ona vůbec nechápe, co udělala. Možná to ani nevidí jako zradu. A to je vlastně ten největší důvod, proč jsem si musela přiznat, že to nebylo opravdový přátelství.
Bolelo to, ale taky mě to něco naučilo. Že i dlouholetý vztahy můžou být jednostranný. A že když někoho držíš u sebe jen ze zvyku a loajality k minulosti, může tě to nakonec stát víc, než si myslíš. Takže jo. Po patnácti letech jsem o kamarádku přišla. Ale poprvý za dlouhou dobu mám pocit, že jsem konečně našla sebe.
