Hlavní obsah
Příběhy

Manžel chce vydědit naše děti: s jeho důvody naprosto nesouhlasím

Foto: Freepik

Myslela jsem, že je to jen další hádka, ale když mi manžel řekl, že přepsal závěť a chce vydědit naše děti, pochopila jsem, že se mění něco mnohem hlubšího. Jako matka našich dětí s tím nemůžu souhlasit.

Článek

Když děti nejezdí za tátou

Začalo to nenápadně. Manžel se čím dál častěji rozčiloval nad tím, jak se k němu děti chovají. Prý jsou nevděčné, ozvou se jen, když něco potřebují, a nemají žádný respekt. Nejdřív jsem to přikládala jeho špatné náladě nebo tomu, že už mu táhne na pětašedesát, ale jeho poznámky začaly být čím dál častější a ostřejší. Vadilo mu, že syn nezavolá každý týden, že dcera žije jinak, než si představoval a že vnoučata si z něho nesednou na zadek, když přijedou.

Snažila jsem se ho uklidňovat. Vysvětlovala jsem, že děti mají své životy, své starosti a že si nezaslouží být souzené za to, že nejsou každý den u nás na návštěvě. Jenže on se uzavíral víc a víc, a pak přišel s tím, že přepsal závěť. A já o tom skoro ani nevěděla.

O nic nejde

Řekl mi, že se rozhodl vydědit obě naše děti. Byl klidný, jakoby o nic nešlo. Prý ho zklamaly, nedostály jeho očekáváním a nemá důvod jim po sobě něco nechávat. Navrhl, že dům, ve kterém celý život žijeme, odkáže charitě a zbytek úspor prý využije smysluplněji, než jim ho odkázat. Byla jsem v šoku. Nešlo mi o majetek, ale o ten princip. Nechápala jsem, jak může takhle smýšlet o vlastních dětech.

Navrhla jsem, ať si s nimi sedne a řekne jim, co ho trápí, že lepší než pomsta je upřímnost. Odmítl to, protože prý už bylo řečeno dost. Nikdy bych nevěřila, že ten člověk, se kterým jsem prožila desítky let, bude uvažovat tak tvrdě, neústupně a bezcitně.

Snažím se

Dnes s ním o tom tématu mluvit skoro nejde. Já ale své děti bránit nepřestanu. Nejsou dokonalé, ale jsou to naši potomci. Nikdy bych jim nezamkla dveře kvůli pár nedorozuměním. Chtěla bych, aby jednou po nás zůstalo něco víc než jen hořkost a nepochopení.

Možná svou vůli ještě přehodnotí, možná ne. Ale dokud budu žít, budu svým dětem oporou, i kdyby to znamenalo, že se v některých věcech s manželem už nikdy neshodneme. Nenápadně jsem dětem naznačila, že by bylo vhodné, aby se o něj začaly více zajímat. Trošku jsem jim zalhala, že je na tom táta špatně a musí si ho užít dokud to jde. Nejsem na to pyšná, ale přijde mi to jediná cesta, jak to zachránit.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Reakce na článek

  • Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

    Související témata:

    Sdílejte s lidmi své příběhy

    Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz