Článek
Pomocná ruka
Jedna naše sousedka bydlela o dvě patra níž. Je to starší paní, ovdovělá, bez dětí. V domě jsme ji měli za tichou, občas trošku podivínskou, ale nikomu nevadila. Když si manžel jednou všiml, že se s těžkým nákupem sotva dopotácela domů, nabídl jí pomoc. Byla jsem na něj tehdy pyšná, že má dobré srdce a pomáhá, kde je třeba. Jenže to, co jsem později zjistila, mě dodnes děsí.
Pomáhat jí začal pravidelně. Prý tam jen odnesl tašky a šel domů. Někdy se zdržel o chvíli déle, že prý mu nabídla kafe nebo koláč. Neviděla jsem v tom problém. Jenže pak se všechno začalo měnit. Začal si víc hledět oblečení, voněl se, nosil jí květiny. Když jsem se zeptala proč, mávl rukou, že jí chce prostě udělat radost. Už tehdy mi to přišlo zvláštní.
To snad ne
Zlom přišel, když jsem jednou měla v ruce manželův mobil, měl ho na tichý režim a já mu chtěla říct, že mu volá kolega z práce. V mobilu jsem omylem zahlédla zprávy. Byly od „Mili“, jak ji měl uloženou. A z obsahu se mi zvedl žaludek. Zprávy byly plné dvojsmyslů, nechutných popisů a dokonce i fotek, které bych si nikdy nepřála vidět. Nešlo o žádné romantické laškování.
Na fotkách byl manžel v různých maskách a kožených oblečcích. Podobné oblečky na sobě měla také ta stará paní. Ukázalo se, že jejich návštěvy rozhodně nekončily jen u kafe a koláče. Manžel s paní Milenou udržoval zvláštní, až bizarní vztah, který oběma zřejmě přinášel něco, co doma neměli.
Rozvod
V první chvíli jsem tomu nemohla uvěřit. Připadala jsem si ponížená, znechucená a podvedená. Po letech manželství jsem si nepředstavovala, že mě opustí kvůli sousedce o čtyřicet let starší. Jenže tady už ani nešlo o věk. Šlo o to, že za mými zády provozoval něco, co se vymyká jakékoliv normálnosti.
Konfrontovala jsem ho. Nejprve zapíral, pak se rozplakal, že prý neví, co se to s ním stalo. Já věděla jen jedno, že s ním už dál být nechci. Rozvedla jsem se. A pokaždé, když dnes potkám tu paní na chodbě, zamrazí mě a vždycky si vzpomenu co jsem tehdy viděla v mobilu.
