Článek
Nečekané oznámení
Začalo to nenápadně. Ptala jsem se, kdy letos budeme zdobit stromeček. Děti se těšily, už týdny mluvily o světýlkách a cukroví. Manžel se na mě podíval a úplně klidně řekl, že Vánoce slavit nebudeme. Že je nemá rád, že mu to přijde zbytečné a přehnané.
Myslela jsem si, že si dělá legraci. Jenže on pokračoval. Řekl, že když se mu Vánoce nelíbí, není důvod je doma řešit. A že děti si na to zvyknou. Ta lehkost, s jakou to pronesl, mě zarazila víc než samotný obsah.
Dětské otázky
Děti to samozřejmě slyšely. Okamžitě se začaly ptát, proč nebude stromeček, jestli nepřijde Ježíšek a jestli jsme něco udělaly špatně. Snažila jsem se to zachránit, říct, že se o tom ještě pobavíme. Manžel mě ale přerušil a řekl, že to není k debatě. Prý mají smůlu. Přesně tahle slova použil. Viděla jsem, jak se děti stáhly. Neplakaly, jen ztichly. To ticho bylo horší než křik.
Později mi vysvětloval, proč Vánoce nemá rád. Že mu vadí shon, nucená pohoda, dárky. Poslouchala jsem ho, ale pořád jsem nechápala, proč kvůli tomu musí přijít o všechno i děti. Nikdy jsem netvrdila, že musíme mít dokonalé svátky. Chtěla jsem jen pár tradic, které dávají dětem pocit jistoty.
Atmosféra, která se pomalu vytrácela
Od té doby se doma změnila nálada. Děti přestaly o Vánocích mluvit. Ve škole slyšely, co budou dělat ostatní, ale ony mlčely. Já jsem potichu uklízela vánoční ozdoby, které jsem měla schované ve skříni. Připadalo mi, jako bych odkládala kus normálního života.
Nešlo jen o jeden den v roce. Šlo o to, že jeden člověk rozhodl za všechny. Bez ohledu na emoce ostatních. A já si začala uvědomovat, že to není poprvé. Vánoce byly jen další situace, kdy jeho nechuť přebila potřeby rodiny.
Když se přání dětí nepočítá
Nejhorší bylo sledovat, jak se děti přizpůsobují. Jak přijaly, že některé věci prostě nemají smysl chtít. Ne proto, že by nebyly možné, ale proto, že se to doma nesmí. To mě bolelo víc než jakákoli hádka.
Jednoho večera jsem slyšela, jak si šeptají, že třeba u babičky budou mít Vánoce opravdové. V tu chvíli mi došlo, že nejde o stromeček ani dárky. Jde o pocit, že domov je místo, kde se radost nemusí schovávat. A že když se i tak obyčejná věc jako Vánoce zakáže jednou větou, něco se v té rodině láme mnohem hlouběji.
