Článek
Čas nezastavím
Vždycky jsem si myslela, že máme s manželem zdravý vztah. Byli jsme spolu přes deset let, máme dvě děti, zvládli jsme i těžší období. Postava už sice není, co bývala a vrásky kolem očí jsou hlubší. Ale upřímně kdo po čtyřicítce neřeší podobné problémy?
První narážky přišly nenápadně. „Neuvažovala jsi někdy o botoxu?“ nebo „Víš, že některé ženy si po porodu nechají upravit prsa?“ Brala jsem to jako hloupé vtípky, ale postupně přibývaly a byly čím dál přímější.
Jednou mi na mobil přišel od něj odkaz na kliniku plastické chirurgie. Když jsem se ho zeptala, co to má být, jen pokrčil rameny a řekl: „Třeba by ti to třeba zvedlo sebevědomí.“ Jenže mně sebevědomí neničila postava, ale přesně tyhle poznámky od někoho, kdo by měl stát při mně ať vypadá jakkoliv. Pak už to řekl naplno. „Víš, já tě miluju, ale prostě..dřív jsi vypadala jinak.“ Dokonce mi nabídl, že mi operaci zaplatí. Byla jsem zklamaná a ponížená.
Miluje mě ještě vůbec?
Nešlo ani tak o vzhled, ale o ten tón, kterým mi to říkal. Přestala jsem pro něj být partnerka, žena a stala jsem se něčím, co se dá „vylepšit“. Dívala jsem se na něj a v duchu si říkala: A co ty? Šedivé vlasy, břicho už taky dávno není vyrýsované, ale nikdy by mě nenapadlo říct mu, že by s tím měl něco dělat. A tak jsem se rozhodla.
Řekla jsem mu, že jsem si to rozmyslela. Že má pravdu a že když mi to zaplatí, klidně půjdu. Tvářil se spokojeně, dokonce se začal zajímat, co všechno si „nechám udělat“. Pak přišel den, kdy jsem měla být „na zákroku“. Místo na kliniku jsem jela do salónu krásy. Nechala jsem si ostříhat vlasy, udělala nové líčení a koupila nové šaty. Večer jsem přišla domů a řekla mu: „Tak co říkáš na novou ženu?“
Tohle nečekal
Byl překvapený. Neřekl nic zlého, ale bylo na něm vidět, že to nebylo to, co čekal. Chtěl plastiku. Já se poprvé po dlouhé době cítila silná. Ne kvůli vlasům nebo rtěnce, ale protože jsem si vzala zpátky kontrolu nad svým tělem. Už mě nebavilo neustále poslouchat jeho připomínky. A hlavně by mi nikdo neměl diktovat, jak mám vypadat. Vždyť je to přece má věc, jak se cítím dobře. Rozhodně by to neměl být můj manžel, který mě má podpořit a pochválit. Přijde mi, že to ze mě i vycítil. Možná mi tahle „operace“ vrátila seběvědomí, které mi chybělo.
