Článek
V práci až do večera
Můj muž pracuje jako projektový manažer. Je zvyklý trávit v práci dlouhé hodiny a nejednou se stalo, že domů přišel později. Vždycky mi to dal vědět, třeba že má poradu, že musí něco dodělat nebo že se mu posunul termín jednání. Byla jsem na to zvyklá a vždycky jsme mu důvěřovala.
Jednoho dne mi napsal zprávu, že bude muset zůstat déle. Prý se něco pokazilo u klienta a bude to řešit s kolegou. Psal v rychlosti, bez smajlíků, ale to jsem mu nevyčítala. Rozuměla jsem tomu, že je ve stresu. Uvařila jsem večeři jen pro sebe a děti, pustila si něco v televizi a těšila se, až dorazí. Jenže pak mi kamarádka poslala fotku. Byla v jedné restauraci v centru města a jen tak mimochodem mi napsala: „Hele, není to tvůj muž? Sedí tady u stolu s nějakou ženskou.“
Pracovní večeře
Zůstala jsem chvíli ztuhlá, ale nedalo mi to. Sedla jsem do auta a zajela se podívat. Restaurace nebyla luxusní, spíš taková útulná a nenápadná. Přes okno jsem ho uviděla hned. Seděl naproti mladší ženě s rozpuštěnými vlasy. Smáli se a na stole měli víno a dezert. Žádný počítač ani papíry z práce.
Rozhodla jsem se, že tam půjdu a zjistím o co jde. Vešla jsem, došla ke stolu a řekla: „Takže tady máš tu poradu?“ Oba ztichli. On zbledl a očividně nevěděl, co říct. Žena se otočila jinam a on jen tiše řekl: „To není, jak to vypadá.“ Odpověděla jsem mu, že to určitě není a odešla jsem domů.
Co bude dál
Doma jsme si promluvili. Prý ji zná z práce, je nová v týmu a řešili projekt. S vínem a u večeře. Možná by to vysvětlil i líp, ale já už jsem ho neposlouchala. Nešlo o to, jestli s ní něco má, ale hlavně mi šlo o to, že mi lhal. Že vymyslel příběh, aby mohl být jinde, a doufal, že se to nedozvím.
Trvalo týdny, než jsme spolu mohli mluvit bez toho, aniž by bylo dusno. Nakonec jsem se rozhodla zůstat, ale s podmínkou, že se důvěru bude snažit znovu vybudovat. Od té doby se snaží. Víc mluví, víc naslouchá, ale něco ve mně zůstalo. Pocit, že stačí málo a všechno, čemu věříte, se může rozsypat.
