Článek
Horké léto
Byl parný letní den, slunce pálilo a já se vracela s dcerou z hřiště. Byla upocená, ulepená od písku a její tričko se na ni doslova lepilo. V kočárku už neklidně poplakávala a snažila se ho sundat sama. Rozhlédla jsem se kolem sebe, uviděla ve stínu lavičku a řekla si, že ji tam rychle převléknu, aby se jí neodřela kůže a mohla dýchat.
Vytáhla jsem čisté bodyčko, vlhčený ubrousek a začala jí v kočárku stahovat mokré tričko. Malá se uklidnila, smála se a natahovala po mě ručky, vůbec jí to nepřišlo nijak divné. A mně taky ne, vždyť která máma někdy neoblékala dítě venku, když bylo horko?
Podivný muž
Jenže zničehonic se vedle mě zastavil muž. Nejdřív jsem si myslela, že jen čeká, až projdu, ale pak si odkašlal a pronesl: „Tohle byste měla dělat doma. Takhle veřejně? To už hraničí s nějakou… no, nezákonností. Pedofilní skoro!“ Zůstala jsem sedět, zmatená a zaskočená. „Prosím?“ zeptala jsem se, jestli slyším dobře. Ale on pokračoval dál. „Tohle není normální, lidi se dívají a vy si tady svlékáte dítě na ulici. Víte, že to není správné?“
Kolemjdoucí začali zpomalovat, někteří se i zastavili. Já cítila, jak se mi rozbušilo srdce a zrudly tváře. „Je to moje dcera,“ řekla jsem mu klidně. „Je propocená, jen ji převlékám. Co na tom vidíte nezákonného?“
Taková drzost
On ale jen zavrtěl hlavou, odfrkl si a začal mumlat něco o lidech, co nemají soudnost. Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet. V tu chvíli přistoupila mladší žena, položila mi ruku na rameno a nahlas řekla: „To je úplně v pořádku. Každá máma to zná. A vy si laskavě hleďte svého,“ obrátila se na něj.
Muž se zarazil, něco si pro sebe zabručel a rychlým krokem odešel. Já jsem si oddechla, dokončila oblékání a poděkovala té ženě. Jen se usmála a dodala: „Nenechte si to líbit. Vy děláte to nejlepší pro své dítě.“ Dcerka pak klidně usnula a já si cestou domů uvědomila, že podobných lidí, co vidí zlo i tam, kde žádné není, bude bohužel vždycky dost. Ale taky že vždycky najdete někoho, kdo se vás zastane.
