Článek
Největší trapas
Ten den jsem měla schůzku s šéfem. Měla to být běžná porada ohledně prezentace, kterou jsme chystali pro klienta. Nic důležitého navíc, ale chtěla jsem působit profesionálně. Oblékla jsem si sako, decentní šaty a do kabelky naházela všechny podklady, zápisník, nabíječku a bohužel i menší taštičku se spodním prádlem, které jsem si ten den ráno nestihla uklidit z fitka. Po práci jsem totiž plánovala zajít ještě do prádelny, kam jsem si chtěla vzít špinavé věci z víkendu. Jenže čas tlačil a ne všechno jsem zvládla pořádně přebalit.
Když jsem dorazila do zasedačky, usedla jsem ke stolu a začala si vytahovat věci. Všechno probíhalo hladce, dokud jsem si nechtěla vytáhnout propisku. Kabelka se převrhla, zip z malé taštičky se pootevřel a na stůl, přímo mezi papíry, dopadly červené krajkové kalhotky. Šéf ztuhl, já ztuhla, kolegyně, která právě podávala dokumenty, se otočila a snažila se nedívat. Nastalo naprosté ticho.
Zvláštní reakce
Nejdřív jsem zrudla až za ušima. Automaticky jsem kalhotky stáhla ze stolu a strčila je zpět do kabelky. Rychle jsem se omluvila a pokusila se to obrátit v žert, ale měla jsem pocit, že moje kariéra právě skončila. Šéf se ale jen pousmál, řekl všichni jsme lidi a pokračoval ve schůzce, jako by se nic nestalo.
Ještě ten den si mě ale zavolal do kanceláře. Čekala jsem napomenutí, nebo aspoň poznámku o profesionalitě. Místo toho se mě zeptal na mé plány do budoucna. Prý si všímá, že mám nápady, že umím mluvit s klienty a že bych měla dostat víc prostoru. Nabídl mi pozici zástupkyně vedoucí týmu. Byla jsem v šoku. Ne kvůli povýšení samotnému, ale kvůli načasování. Vážně to přišlo hned poté, co jsem před ním nechtěně vystavila své prádlo?
Povýšení, které jsem nečekala
Později mi kolegyně řekla, že šéf je zvyklý na ledacos, a že moje chyba mu možná jen připomněla, že i pod formálním zevnějškem jsem normální člověk. Žádné nastrojené pózy, žádná faleš. A že právě proto mě do té nové role chtěl.
Ať to bylo jakkoliv, dnes už se tomu směju. A kalhotky ideálně neberu do práce a pokud musím, tak jedině v batohu. Na schůzky chodím o deset minut dřív, s kabelkou pečlivě zkontrolovanou.
