Článek
Překvapení na balkóně
Bylo brzké nedělní ráno, když jsem vyšla na balkon zalít květiny. Na stole mezi muškáty stála cizí klec a v ní krásný papoušek, který se na mě okamžitě začal dívat. Nejprve jsem si myslela, že jde o špatný vtip. Klec tam večer rozhodně nebyla a nikdo nám nic neřekl. Papoušek se na mě díval velkýma očima a hned spustil pronikavé „ahoj!“, až jsem málem vylila konev.
Zavolala jsem manžela a děti. Všichni jsme stáli kolem klece a přemýšleli, odkud se tam mohl vzít. Bydlíme v paneláku a sousedy známe, ale nikdo z nich papouška nikdy neměl. Hned jsme obešli pár bytů a ptali se, jestli někomu neutekl. Reakce byly jen překvapené pohledy a smích. Nikdo se k němu nehlásil.
Azyl pro papouška
Rozhodli jsme se, že papouška dočasně necháme u sebe. Dali jsme mu vodu a kousek ovoce, který hned spokojeně začal ozobávat. Děti byly nadšené, že mají „nového kamaráda“, a pojmenovaly ho Hugo. Mysleli jsme si, že se brzy ozve majitel, a proto jsme ještě ten den vyvěsili na vchodové dveře oznámení a přidali fotku na sociální sítě. Čekali jsme, že se někdo přihlásí.
Jenže dny plynuly a nikdo se neozval. Hugo mezitím zapadl do naší domácnosti tak, jako by u nás žil odjakživa. Naučil se napodobovat zvuk mikrovlnky, zdravit každého příchozího „dobrý den“ a dokonce se naučil pískat melodii, kterou si manžel často brouká.
Nový člen rodiny
Po týdnu nám bylo jasné, že se o něj nikdo hlásit nebude. Děti si ho zamilovaly, a i my jsme si zvykli na to, že v bytě máme dalšího člena rodiny. Rozhodli jsme se tedy, že si ho necháme. Zašli jsme k veterináři, který potvrdil, že je zdravý, a doporučil nám, jak se o něj správně starat.
Dodnes nevíme, odkud se Hugo vzal. Jestli ho někdo odložil, nebo jestli k nám přilétl osudem. Jedno ale víme jistě, vnesl do našeho bytu radost a smích, který jsme ani netušili, že nám chybí. A pokaždé, když ráno otevřu balkon, vybaví se mi ten první den, kdy jsme ho tam našli.
