Článek
Překvapení pro celou rodinu
Moje tchyně byla vždy aktivní žena. I po osmdesátce měla víc energie než mnozí mladší lidé. Ale když se rozhodla, že si najde brigádu, myslela jsem, že žertuje. „Aspoň nebudu sedět doma a hlídat televizi,“ prohlásila jednoho dne, když nám to oznámila u oběda. Všichni jsme se smáli. Jenže o týden později už podepisovala smlouvu a nastoupila jako pokladní do malého obchodu se smíšeným zbožím.
Zprvu jsme ji obdivovali. Každé ráno vstávala s úsměvem, oblékla si slušivé sako a šla „do práce“. Byla hrdá, že si vydělá vlastní peníze a že ji berou jako rovnocennou. My jsme to brali s nadhledem, dokud jsme nezjistili, že tahle „brigáda pro radost“ má jeden háček.
Jiné priority
Dřív hlídala naše děti pravidelně, občas po škole, někdy celý víkend, když jsme potřebovali s manželem trochu času pro sebe. Vždycky říkala, že jí to dělá radost. Jenže teď, když jsme ji požádali, aby pohlídala vnoučata, odpověděla stručně: „Nemůžu, mám směnu.“ „Ale mami, jen na pár hodin,“ zkoušel to manžel. „Já vím, ale já mám teď práci. Však si to nějak zařiďte,“ řekla tónem, který nedával prostor k diskuzi.
Nejdřív jsme si mysleli, že se to spraví. Ale dny se měnily v týdny a pokaždé, když jsme ji požádali o hlídání, měla plný diář. Jednou šla na směnu, jindy na setkání kolegyň z práce nebo na kurz angličtiny pro seniory. Začala žít úplně nový život a to bez ohledu na to, že nám tím dost zkomplikovala ten náš.
Uvědomění
Upřímně? Nejprve mě to rozčilovalo. Říkala jsem si, že by mohla trochu ustoupit, vždyť hlídání vnoučat přece k roli babičky patří. Jenže pak jsem ji jednoho dne šla navštívit do obchodu. Stála za pokladnou, usmívala se na zákazníky, žertovala s kolegyní. V očích měla jiskru, kterou jsem už dlouho neviděla.
Když skončila směnu, sedly jsme si na lavičku před obchodem. „Víš,“ řekla, „celý život jsem se starala o ostatní. O manžela, o děti, o vnoučata. Teď chci ještě chvíli dělat něco pro sebe. Dokud můžu.“ A tehdy jsem pochopila. Možná jsme ji potřebovali, ale ona po osmdesáti letech konečně potřebovala samu sebe. A i když to znamená, že musíme platit chůvu, nelituju toho. Protože vidět tchyni, jak se směje a znovu má chuť do života, je k nezaplacení.
