Článek
První skvrny
Začalo to nenápadně. V rohu obýváku, za květináčem, se objevila malá šedá skvrna. Myslela jsem, že jde jen o špínu, a přetřela ji hadříkem s jarovou vodou. Jenže za pár týdnů byla zpátky, větší, tmavší a s typickým zatuchlým zápachem. Bylo jasné, že to není obyčejná nečistota, ale plíseň.
Zkusili jsme všechno možné, spreje z drogerie, ocet, sůl, dokonce i babské rady z internetu. Nic nepomáhalo. Naopak, skvrna se rozšiřovala a začala ničit malbu. Když se k ní přidala i vlhkost na stropě, rozhodli jsme se zavolat odborníka. Odborník přijel hned druhý den. Prohlédl stěnu, vytáhl měřák a chvíli zapisoval do poznámek. Pak se otočil k nám a řekl větu, kterou jsem v tu chvíli nečekala: „Ta vlhkost nejde od vás. Jde od souseda.“
Skutečný viník
Nejdřív jsem si myslela, že jsem špatně slyšela. „Jak to myslíte?“ „Vaši sousedi mají netěsnící odpadní trubky za zdí. Voda jim prosakuje do konstrukce a zůstává v izolaci. Proto se vám tvoří plíseň.“ Zůstala jsem ztuhlá. Souseda z horního bytu znám roky a je to typ, co nikdy nic nepřizná, i kdyby mu praskla zeď přímo pod nohama.
Už dřív jsme s ním řešili zatékání do sklepa, a tehdy tvrdil, že „to určitě není od něj“. V tu chvíli mi bylo jasné, že nás čeká další kolo boje. Zazvonila jsem u něj s papírem od odborníka v ruce. Otevřel mi v teplákách, v ruce hrnek s kávou. „Dobrý den,“ začala jsem klidně. „Máme plíseň v obýváku a odborník zjistil, že vlhkost jde z vaší stěny. Potřebovali bychom, abyste nechal opravit odpad.“ Zamračil se. „To není možný, já mám všechno v pořádku.“ „Můžete se podívat na zprávu,“ podala jsem mu ji. Jen mávl rukou. „Nějaký papírky, to dneska umí každej napsat. Já nic opravovat nebudu.“
Už jsem to nevydržela
V tu chvíli jsem vybuchla. „Takže my budeme dál dýchat plíseň, zatímco vám to teče do zdi a je vám to jedno? Fajn. Pak to budu řešit přes bytové družstvo.“ Najednou znejistěl. „No… možná se na to podívám,“ zamumlal.
Za týden k němu opravdu dorazil instalatér a ejhle, netěsnící trubka přesně tam, kde odborník říkal. Od té doby máme suchou zeď a klid. Jen pokaždé, když souseda potkám na chodbě, dívá se jinam. A já? Naučila jsem se, že někdy se nevyplatí být příliš tolerantní. Protože zatímco vy dýcháte plíseň, soused si klidně vaří kafe a tvrdí, že u něj je všechno v pořádku.
