Článek
Problémy po příjezdu
Na dovolenou jsem se těšila celý rok. Po měsících práce, stresu a starostí jsem konečně jela k moři jen já, přítel a kufr plný věcí. Tedy, jak jsem si myslela. Když jsme dorazili do hotelu a já si chtěla vybalit plavky, zjistila jsem, že nejsou nikde. Prohledala jsem celý kufr, všechno převrátila vzhůru nohama, ale marně.
„To snad ne,“ zasténala jsem. „Nemám plavky!“ Přítel se rozesmál: „Tak si koupíš nové.“ Jenže to nebylo tak jednoduché. Byli jsme v malém přímořském městečku, kde obchody zavíraly po poledni a výběr byl víc než omezený. „Zítra si něco najdeš,“ mávl rukou. Jenže zítřek přinesl víc, než jsem čekala.
Trapas
Druhý den jsme šli na pláž, já v šatech, on v kraťasech. Cítila jsem se hloupě, všichni kolem se opalovali, koupali, jen já seděla pod slunečníkem. Přítel mě přemlouval, ať si jdu aspoň smočit nohy. „Nepotřebuješ plavky na to, aby sis užila moře,“ smál se a začal mě tahat do vody. Nakonec jsem šla v šatech. Smáli jsme se, až do chvíle, kdy přišla vlna větší, než jsem čekala, a moje šaty se přilepily na tělo. Když jsem vylezla z vody, cítila jsem na sobě pohledy lidí kolem. V tu chvíli jsem rudla až za ušima.
Odpoledne jsem vyrazila do města a našla jediný obchod se zbožím na pláž. Výběr byl zoufalý, buď dětské motivy, nebo miniaturní bikiny, které bych si v životě netroufla obléct. Prodavačka se usmívala: „Tohle je poslední kus v dospělé velikosti.“
Byly to jasně růžové plavky se třpytkami.
Nečekané překvapení
Neměla jsem na výběr, tak jsem je koupila. Když mě přítel druhý den uviděl, zůstal stát s otevřenou pusou. „Ty… ty sis koupila tohle?“ „Ano,“ odsekla jsem. „Buď se koupu v tomhle, nebo zůstávám na pokoji.“ Jenže místo posměchu se začal smát: „Víš, že vypadáš skvěle? A že jsi konečně trochu odvážná?“
Nečekala jsem to, ale měl pravdu. Z trapasu se stala zábava. Každý den jsme se smáli, když jsem v těch růžových plavkách vcházela do vody. Nakonec jsem si je dokonce oblíbila, protože mi připomínaly, že i z malé chyby může vzniknout hezká vzpomínka. Po návratu domů jsem si ty plavky schovala. Ne jako suvenýr, ale jako připomínku, že nemusí být všechno dokonalé, aby to bylo krásné. Občas stačí trocha nadhledu a humoru a i zapomenuté plavky se změní v historku, na kterou se smějete ještě roky.
