Článek
Dům co není domov
S rodiči jsme nikdy neměli úplně ideální vztahy, ale snažila jsem se, aby mezi námi zůstal alespoň základní respekt. Když se máma přestěhovala k nové partnerce a já s bratrem zůstali u otce, říkala jsem si, že to zvládneme. Jenže poslední měsíce se choval divně, podezřívavě, podrážděně, jako by mu všechno vadilo.
Jednoho dne mi bratr zavolal, že mě potřebuje vidět. Mluvil zvláštně, skoro šeptal. „Viděl jsem tátu, jak ti byl v pokoji,“ řekl. „Hrabal se ti v zásuvkách. Myslel jsem, že něco hledá, ale dělal to potichu, když jsi nebyla doma.“ Zůstala jsem stát s telefonem v ruce. Nevěděla jsem, co říct. Můj vlastní otec, který mě vždycky poučoval o soukromí a důvěře, se přehraboval v mých osobních věcech.
Můžeš jít jinam
Večer jsem za ním šla. Stál v kuchyni, četl noviny, jako by se nic nedělo. „Tati,“ začala jsem klidně, „brácha tě viděl, jak jsi byl u mě v pokoji. Proč jsi to dělal?“ Zvedl oči od novin. „Co to má znamenat?“ „Ptám se tě, proč jsi mi lezl do věcí.“ Na okamžik ztuhl, pak mávl rukou. „Nelezl. Hledal jsem účtenku. A vůbec nemám potřebu se ti zpovídat.“
Cítila jsem, jak se mi třese hlas. „Nemáš právo mi brát soukromí. To, že tu bydlím, neznamená, že můžeš dělat, co chceš.“ Vstal od stolu, hlas mu zhrubl: „Tak jestli se ti něco nelíbí, můžeš se sebrat a jít.“ Do místnosti vešel bratr. „Tati, nelži. Viděl jsem tě tam,“ řekl. Otec se na něj otočil s výrazem, jaký jsem u něj nikdy neviděla. „Ty mi budeš říkat, co dělám v mém domě?“ zasyčel. „Naše věci nejsou tvoje,“ odpověděl bratr.
Bez domova
Nastalo dlouhé ticho. Pak otec udeřil pěstí do stolu: „Tak si oba běžte! Jestli mi nevěříte, nemáte tu co dělat.“ Zůstala jsem stát jako omráčená. Místo vysvětlení nebo omluvy nás prostě vyhodil. Vzala jsem si pár věcí, bratr taky a odešli jsme. Bez křiku, bez slz. Jen s obrovským prázdným pocitem, že dům, kde jsme vyrůstali, už není domov.
Dnes bydlíme s bratrem v pronajatém bytě. Nemáme s tátou kontakt, ne proto, že bychom nechtěli, ale proto, že on sám přerušil všechny vazby. Někdy přemýšlím, co v těch zásuvkách vlastně hledal.
