Článek
Klidný rozchod
S Michalem jsme spolu byli skoro tři roky. Ze začátku to byla láska jako z filmu, společné výlety, smích, plány do budoucna. Jenže časem se něco zlomilo. Přestal se snažit, hádali jsme se kvůli maličkostem a já cítila, že už to nikam nevede. Nakonec jsem sebrala odvahu a řekla mu, že je konec.
Nevztekal se. Jen kývl a řekl: „Dobře. Když to tak cítíš, respektuju to.“ Bylo to nečekaně klidné, až mi ho bylo líto. Měla jsem pocit, že jsme se rozešli v míru. Jenže o pár dní později mi do zpráv přišel e-mail s předmětem: „Vyrovnání po rozchodu.“
Účet za lásku
Klikla jsem na přílohu a byl to doslova seznam s položkami:
Večeře v restauraci – 2 450 Kč.
Výlet do Krakova – 3 800 Kč.
Dárek k narozeninám (řetízek) – 2 000 Kč.
Benzín – 1 200 Kč.
A na konci celková částka: 9 450 Kč.
Pod tím malá poznámka:
„Myslím, že by bylo fér, kdybys mi polovinu těchto nákladů vrátila. Byla to investice do vztahu, který jsi ukončila.“ Zůstala jsem sedět s otevřenou pusou. Nemohla jsem uvěřit, že to myslí vážně. Zavolala jsem mu, abych se ujistila, že to není vtip. Nebyl. „Já přece nechci vydělávat,“ říkal, „jen aby to bylo spravedlivé.“
Nejdřív jsem se rozesmála, ale spíš z bezmoci než ze smíchu. Po chvíli mi došlo, že tohle je jeho způsob, jak mi vrátit, že jsem odešla. Nešlo o peníze, šlo o ponížení.
Tvrdá odpověď
Napsala jsem mu jedinou větu:
„Láska není půjčka. Ale jestli ti těch pár tisíc pomůže zapomenout, pošlu ti to do koruny.“ Odpověď už nepřišla. O pár dní později mi kamarádka řekla, že se Michal všem svěřuje, jak se mnou „vypořádal“. Usmála jsem se a poslala mu přesně 9 450 Kč. K převodu jsem připsala poznámku: „Za všechny hezké chvíle. Už jsme vyrovnaní.“
Od té doby jsem se naučila, že některé vztahy končí až tehdy, když člověk pochopí, jak moc se změnil ten, koho miloval. Michal mi dal lekci, ale ne o penězích, ale o hrdosti. A i když mě ten „účet za lásku“ tehdy šokoval, zpětně jsem mu vděčná. Protože nic nevystihuje konec vztahu líp než faktura za city, které už dávno vychladly.
