Článek
Klasická cesta z práce
Jako každý den po práci jsem rychle spěchala na tramvaj, abych byla co nejdřív doma. Byl pátek a tramvaj byla narvaná k prasknutí. Nikde nebylo místo k sezení, tak jsem se postavila ke dveřím a chytla se madla. Najednou se mladý muž, který seděl kousek ode mě zvednul, zaklepal mi na rameno a nabídl mi místo k sezení.
Byla jsem překvapená, protože zatím mezi důchodce nepatřím. Byl velmi milý a usmíval se na mě. Pomyslela jsem si, že chtěl být asi zdvořilý. Poděkovala jsem mu a sedla si na jeho místo. Všechno bylo v pohodě, dokud se potom nezačal chovat podivně.
Co to má být
Muž stál kousek od mého sedadla a vytáhl telefon. Myslela jsem si, že píše zprávu nebo si něco čte, ale čím dál víc mi přišlo, že mě fotí nebo natáčí. Neustále na mě mířila kamera jeho telefonu. Nejdřív jsem se na něho snažila nedívat, ale postupem času to bylo čím dám víc nepříjemnější.
Najednou začal nahlas mluvit a komentovat do telefonu: „Vidíte to, mladá ženská a klidně si sedne, jak kdyby jí bylo šedesát.“ Všichni se na něj otočili a dívali se na něj a taky na mě. Někteří se trošku usmívali, ale většina se otočila jiným směrem a dělali, že se nic neděje. Já seděla jako opařená a nevěděla jsem, co mám dělat. Neudělala jsem nic špatně, jen jsem si sedla na místo, které mi nabídnul. Vůbec jsem to nepochopila. Musela jsem zmizet. Na další zastávce jsem se zvedla a rychle vystoupila.
Ponížení
V tom spěchu jsem ani nevnímala, kde vystupuju. Vystoupila jsem o tři zastávky dřív, než jsem chtěla. Byla jsem úplně roztřesená a cítila se šíleně poníženě. Vůbec jsem nepochopila, proč si mě vybral, proč mi vůbec nabízel místo k sezení, když mě pak akorát zesměšňoval. Čím dál víc jsem si uvědomovala, že to udělal záměrně.
Když jsem došla domů, rozbrečela jsem se. Celé to na mě dopadlo ještě víc. Řekla jsem to manželovi a ten celou situaci chce přes policii, ale já nevím. Nakonec jsme se domluvili, že to budem řešit na policii jedině, když to video bude někde zveřejněno. Doufám, že se tak nestane, ale kdo ví.
