Článek
Poklidné bydlení v naší ulici
Naše ulice byla vždycky malý ráj. Jen pár rodinných domků, zahrady plné stromů, v létě vůně posekané trávy a v zimě ticho, které narušilo jen občasné projíždějící auto. Sousedi se tu znali jménem, zdravili se a občas poseděli u kafe. Žádný ruch, žádné problémy, přesně proto jsme se sem s manželem před lety nastěhovali.
Náš soused tu bydlel odjakživa. Byl svérázný, ale pracovitý, vždycky ochotný půjčit vrtačku nebo pomoct naložit dřevo. Nikdy jsme spolu neměli jediný konflikt. Proto když nám jednoho odpoledne zazvonil u dveří a řekl, že by nám rád něco oznámil ohledně svého domu, vůbec jsem netušila, co od něj čekat. Myslela jsem, že půjde o novou střechu nebo že se chystá dům prodat.
Větší změny než jsme čekali
Pozvali jsme ho dovnitř, uvařili kávu a soused si sedl ke stolu s výrazem člověka, který má velké plány. „Rozhodl jsem se, že svůj dům přestavím na penzion,“ spustil hned bez okolků. „Bude tu menší bar, venkovní posezení, vířivka a když všechno půjde podle plánu, tak i malá pergola, kde by mohla hrát živá muzika.“
Chvíli jsem jen zírala a čekala, že se zasměje a řekne, že to byl vtip. Ale on pokračoval nadšeně dál, prý už má v hlavě návrh, jak předělat zahradu na parkoviště a že počítá s tím, že sem budou jezdit hosté z celé republiky. „To tady rozproudí život,“ řekl s úsměvem, jako by nám oznamoval něco, na co už léta čekáme. V tu chvíli jsem v hlavě viděla úplně jiný obrázek: hlučné večírky, auta stojící před naším plotem, cizí lidi koukající z terasy přímo do našich oken, hudba hrající dlouho do noci.
Tohle tady nechci
Naše poklidná ulice by se během pár měsíců změnila k nepoznání. Zeptala jsem se ho, jestli ví, že parkování je tu problém už teď a jestli si uvědomuje, že hluk bude slyšet všude. Jen mávl rukou: „Nebojte, lidi si zvyknou. Bude to tady žít.“ Manžel se snažil udržet konverzaci v klidném tónu, ale já už cítila, jak se mi stahuje žaludek. Všechno, kvůli čemu jsme se sem přestěhovali, klid, soukromí, pocit bezpečí by tímhle jeho plánem zmizelo.
Když Karel odešel, seděla jsem v kuchyni a přemýšlela, co budeme dělat. Věděla jsem, že pokud se mu podaří získat všechna povolení, bude pro nás tahle ulice už úplně jiným místem. Ještě ten večer jsme začali hledat, jestli můžeme proti jeho záměru něco podniknout. Protože jestli ne, náš klidný domov se brzy promění v hlučné sousedství plné cizích lidí a nočního života, o který jsme nikdy nestáli.
