Článek
Školácká chyba
Na víkend na chatu jsme se s kamarádkami těšily týdny. Jen my holky, pohoda, oheň, víno, žádní chlapi a žádný stres. Balila jsem na poslední chvíli, protože jsem celý pátek řešila práci a ještě rychle nakupovala věci na grilování. Mikiny, tepláky, ručník, kartáček, všechno jsem si odškrtla z hlavy. Naivně jsem si myslela, že mám všechno.
Když jsem si večer po příjezdu chtěla dát sprchu a převléct se do pyžama, zjistila jsem, že nemám ani jedny kalhotky. Prohledala jsem celý batoh, převrátila kapsy, koukala i do tašky s jídlem. Nic. Ze začátku mi to přišlo vtipné, ale pak mi došlo, že tu budeme až do neděle a nejbližší obchod je hodinu a půl cesty.
Nic pro mě
Holky se mi smály, ale každá přišla s nápadem. „Tak si vem moje, mám jedny čisté navíc.“ Jenže jejich velikosti byly úplně jiné než moje. Jedny mi byly tak těsné, že jsem si bála sednout, druhé naopak plandaly jako stan. Nakonec jsem skončila u improvizace. Vzala jsem si čisté legíny bez ničeho a doufala, že to vydržím.
Jenže druhý den jsme měly naplánovaný výlet do kopců a počasí se zrovna moc neumoudřilo. Když svítilo sluníčko tak to šlo, ale jak začalo mrholit a legíny promokly, začala jsem si připadat jako puberťačka bez spodního prádla někde na školním výletě. Nejen že to bylo nepohodlné, ale začala jsem být i protivná.
Už to dál nejde
Při návratu jsme potkaly skupinu výletníků a jeden z nich, kluk kolem třiceti, se na mě podíval a s úsměvem pronesl: „Není vám zima, když jdete tak nalehko?“ Myslel tím legíny a mikinu, ale mě to dorazilo. V tu chvíli jsem cítila, že se na mém zadku lepí všechno, co jde. Vybuchla jsem. Otočila jsem se na holky a začala jim vyčítat, že se mi jen smějou místo toho, aby mi prostě pomohly najít nějaký obchod. Naštvaně jsem šla napřed a zbytek výletu mlčela.
Nakonec jsme samozřejmě situaci vyřešily. Další den mě jedna kamarádka hodila autem do města a konečně jsem si mohla koupit troje obyčejné kalhotky. Pocit pohodlí byl skoro lepší než ten pohárek vína večer u ohně.
