Článek
Starý koberec
Ten koberec tam ležel roky. Byl velký, těžký, s výrazným vzorem. Patřil babičce a dlouhá léta ležel v jejím obýváku, kde se na něm hrály karty, pilo odpolední kafe a zažil snad všechny rodinné sešlosti. Když babička zemřela, dostal se ke mně, ale do žádné místnosti se nehodil. Byl prostě příliš výrazný, těžko kombinovatelný a taky se na něm podepsaly roky používání.
Přesunula jsem ho na půdu s tím, že se třeba někdy bude hodit. Roky plynuly, koberec tam pořád ležel a jen se na něj prášilo. Když jsem jeden víkend dělala úklid a chtěla si trochu udělat místo na půdě, rozhodla jsem se ho nabídnout k prodeji. Vyfotila jsem ho, napsala stručný inzerát a během dvou dnů se ozvalo několik zájemců. Vybrala jsem prvního, který nabídl slušnou cenu, a ještě si pro něj sám přijel. Pro mě ideální, že jsem nemusela v podstatě nic řešit.
Sběratel
Koberec si odvezl mladý muž, který mi poděkoval a řekl, že hledal přesně takový kus do svého retro interiéru. Teprve když odjel, sedla jsem si ke stolu a ze zvědavosti začala googlit značku, která byla vetkaná v rohu koberce. Zajímalo mě, odkud přesně pochází. Našla jsem si několik informací a začala tušit, že možná nešlo jen o starý kus textilu.
Po chvíli hledání mi došlo, že koberec je z limitované kolekce vyráběné ve 30. letech minulého století v jedné malé české dílně, která dnes už neexistuje. Podobné kusy se objevují na aukčních portálech za částky, které několikanásobně převyšovaly to, za co jsem ho prodala. Zůstala jsem v šoku. Došlo mi, že babička možná věděla, jakou to má hodnotu a já to jen tak prodala pod cenou.
Šťastný návrat
Rychle jsem vyťukala číslo na toho pána, který si koberec koupil a zavolala mu. Omluvila jsem se a řekla, že jsem si neuvědomila, co přesně prodávám. Vysvětlila jsem mu situaci a poprosila ho, jestli by byl ochotný mi koberec vrátit a nabídla jsem mu víc peněz, než mi dal.
Byl překvapený, ale nakonec řekl, že to chápe. Vysvětlil mi, že sám sbírá podobné věci a ví, co pro lidi znamenají. Druhý den mi koberec přivezl zpět. Peníze si vzal, ale ne víc než původní částku. Bylo mi trochu trapně, tak jsem ho pozvala na kávu a obdarovala ho lahví vína. Když jsme se loučili tak řekl, že ho potěšilo, že si lidé začínají víc vážit starých věcí. Nechala jsem koberec vyčistit a dala si ho do ložnice, jako připomínku toho všeho.
