Článek
Večeře, která se zvrtla
Byl to obyčejný páteční večer. S manželem jsme si chtěli dopřát trochu klidu a vyrazili jsme do restaurace, kam jsme chodívali jen výjimečně. Chtěli jsme si užít hezký večer, dobré jídlo a příjemnou atmosféru. Objednali jsme si láhev vína, polévku a hlavní chod, nic přehnaného. Celou dobu jsem byla spokojená, protože jídlo chutnalo výborně a obsluha se zdála být milá.
Jenže to, co následovalo na konci, jsem opravdu nečekala. Když jsme požádali o účet, číšník nám jej přinesl s úsměvem, jako by šlo o samozřejmost. Jenže jakmile jsem se na něj podívala, polil mě studený pot. Částka byla skoro dvojnásobná než to, co jsme si objednali. Bylo tam naúčtováno několik věcí, které jsme vůbec neměli, od dezertů, přes další láhev vína, až po nějaké drahé speciality.
Tohle platit nebudu
Nejprve jsem si myslela, že je to omyl, ale když jsem se podívala na číšníka, výraz měl spíše sebejistý než omluvný. Nedalo mi to a nahlas jsem řekla, že tohle platit rozhodně nebudeme. Připomněla jsem, co jsme si skutečně objednali a ukazovala jsem účet tak, aby ho viděli i lidé u okolních stolů. Číšník zčervenal, ale pořád se snažil tvrdit, že účtenka je správná. V tu chvíli ve mně bouchly saze.
Přede všemi hosty jsem mu řekla, že jestli je to jeho způsob, jak okrádat zákazníky, tak by se měl zamyslet nad tím, jestli je pro práci v restauraci vůbec vhodný. V podniku se rozhostilo ticho, lidé přestali jíst a všichni se dívali naším směrem. Manažer restaurace přiběhl během několika vteřin. Po krátké kontrole uznal, že účet byl skutečně špatně a omluvil se za situaci.
Zklamání
Číšník stál opodál, sklopenýma očima a bez jediného slova. Správně vystavený účet už odpovídal tomu, co jsme snědli a vypili. Manažer nám dokonce nabídl slevu jako omluvu, ale upřímně, nálada byla pokažená. To, co mělo být příjemným večerem, se změnilo v nepříjemnou scénu, na kterou dlouho nezapomenu.
Odcházela jsem s rozporuplnými pocity. Na jednu stranu jsem byla ráda, že jsem se ozvala a nenechala se napálit. Na druhou stranu mi bylo líto, že jsem musela celou situaci řešit tak nahlas a veřejně. Věřím, že kdybych mlčela, prostě bychom zaplatili a odešli. Ale já vím, že někdy je nutné bránit se i za cenu trapné scény.
