Hlavní obsah

Přítel mi nabídl, ať se k němu přestěhuju. Když sepsal seznam požadavků, vycouvala jsem

Foto: benzoix/freepik.com

Měla jsem radost a trochu strach, ale brala jsem to jako přirozený krok. Pak mi poslal zprávu s přílohou a já pochopila, že se nestěhuju k partnerovi, ale do podmínek.

Článek

Nabídka, která zněla hezky

Když přišel s tím, že bych se mohla přestěhovat k němu, potěšilo mě to. Brala jsem to jako důkaz, že to myslí vážně. Mluvili jsme o praktičnostech, o prostoru, o tom, jak by to mohlo fungovat. Nic nenasvědčovalo tomu, že se chystá něco víc než obyčejná domluva dvou dospělých lidí.

O pár dní později mi napsal, že mi pošle seznam věcí, na kterých mu záleží. Prý aby bylo jasno hned na začátku. Otevřela jsem soubor a nestačila se divit. Nebyl to seznam drobností, ale přesně formulované požadavky. Kdy chodit spát, jak často mít návštěvy, jak řešit úklid, kolik času trávit spolu a kolik odděleně. Bylo tam i to, že očekává klid po příchodu z práce.

Pokus o dialog

Četla jsem to několikrát. Ne proto, že bych tomu nerozuměla, ale protože jsem hledala náznak, že je to myšlené s nadsázkou. Nebylo. Všechno bylo psané věcně, skoro úředně. Uvědomila jsem si, že v tom seznamu nejsem já. Jen někdo, kdo se má přizpůsobit systému, který už funguje a nemá se měnit.

Zkusila jsem to otevřít. Řekla jsem, že mi to přijde přehnané, že bych raději mluvila než podepisovala pravidla. Reagoval klidně, ale neústupně. Tvrdil, že má rád řád a že to takhle dělá se vším. Prý to není kontrola, ale prevence konfliktů. Jenže já jsem cítila, že konflikt už vznikl.

Uvědomění, které bolelo

Došlo mi, že se vlastně bojí změny. Že mě zve do svého prostoru jen za předpokladu, že ho nenaruším. A že moje potřeby se do toho seznamu nevešly. Neptal se, co chci já. Nezajímalo ho, co by mi pomohlo se cítit doma. Šlo jen o to, aby všechno zůstalo pod kontrolou.

Napsala jsem mu, že se stěhovat nebudu. Bez výčitek, bez dramatu. Překvapilo mě, jak rychle to přijmul. Jako by to vlastně čekal. Řekl, že si aspoň ušetříme problémy. V tu chvíli jsem věděla, že jsem se rozhodla správně. Nebyla jsem připravená vzdát se sebe jen proto, abych zapadla. Společné bydlení má být o domově, ne o splnění podmínek. Ten seznam mi vlastně pomohl. Ukázal mi, jak by ten život vypadal. A já si uvědomila, že raději zůstanu tam, kde můžu dýchat, než se přestěhovat někam, kde bych musela nejdřív splnit požadavky, abych tam vůbec mohla být.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz