Článek
Začalo to jako blbý vtip
Byl to povinný předmět. Něco o komunikaci nebo mediální teorii, ani už nevím. Seděla jsem vzadu, klasicky s kávou a mobilem pod lavicí. A pak začal. Nejdřív to byly „vtipy“ typu „s takovejma nohama se vám musí dávat výborně pozor“, a postupně to přerůstalo do něčeho, co mi přišlo už fakt dost nechutný.
Říkala jsem si, že to přeháním. Že možná jen špatně chápu jeho humor. Ale pak se ozvala i kámoška, co tam seděla se mnou: „Tohle je už trochu moc, ne?“ No a jak jsem ho pak slyšela říkat spolužačce, že „u takovýho dekoltu mu vypadává myšlenka“, tak jsem se rozhodla, že to začnu nahrávat.
Nechtěla jsem ho zničit
Jo, vážně. Fakt jsem ho nechtěla veřejně zesměšnit. Neplánovala jsem žádnou pomstu. Ale když jsem to pustila doma svému bráchovi, který pracuje jako právník, jen se na mě podíval a řekl: „Tohle je na vyhazov. A ještě by si měl dávat bacha, aby ho někdo nezažaloval.“
Po pár dnech jsem se rozhodla nahrávky poslat vedení školy. Anonymně. Myslela jsem, že třeba jen dostane nějaké varování, nebo ho pošlou na školení o tom, jak se mluví se studentkama. Ale ne. O týden později jsme přišli na přednášku a místo něj tam stál někdo jinej. Pak přišel hromadnej mail: profesor XY ukončil své působení na škole.
A pak se to zvrtlo
Myslela jsem, že mě to potěší. Ale když jsem viděla, jak se o tom píše ve školní skupině na Facebooku, začalo mi být úzko. Spolužáci se rozdělili – jedni říkali, že je to správně, druzí, že někdo zničil život „hodnému starému chlapovi, kterej si občas pustil pusu na špacír“. Nikdo samozřejmě nevěděl, že jsem to byla já. Ale začalo mi to lézt do hlavy.
Začala jsem si pokládat otázky: fakt jsem to chtěla? Co když měl rodinu? Co když to byla jen jeho forma trapného humoru? Co když jsem mu zničila celý život kvůli několika větám?
Ale víš co? Nakonec jsem si uvědomila, že pointa není v tom, jestli byl milej nebo měl rodinu. Pointa je v tom, že se prostě nemůžeš chovat jako prase a myslet si, že ti to projde, jen protože jsi autorita. A i když mě to trochu poznamenalo, vím, že jsem udělala správně. Protože když budeme pořád přivírat oči, nikdy se nic nezmění.
A já už oči zavírat nechci.
