Článek
Konečně odpočinek
S manželem jsme po dlouhé době měli možnost na pár dnů odjet. Manžel koupil prodloužený víkend jen pro dva, s tím, že zkusíme zařídit hlídání pro našeho syna. Synovi je 5 let a je to hodný kluk. Snažíme se ho vychovat správným směrem. Ale nebudu lhát, moc ráda bych si na chvíli odpočinula.
Začali jsme s manželem zařizovat hlídání a netrvalo to dlouho a jednu super možnost jsme měli. Tchyně se sama nabídla, když jsme jí řekli, že chceme někam jet. „Aspoň si ho pořádně užiju,“ řekla s nadšením. Byla to výhra, máme dobrý vztah, syn ji má rád a ona má energii na rozdávání. Co by se mohlo stát?
Co se to s ním stalo?
Krátkou dovolenou jsem si užili, ale uteklo to jako voda. Po návratu jsme jeli hned k tchyni, abychom vyzvedli syna. Už jsem se na něho těšila. Bylo to 5 dní, ale už mi po něm bylo smutno. Nebudu lhát. Jenže hned po příchodu nám bylo jasné, že se něco změnilo. Syn nám přišel úplně jiný. Začal mluvit tak, jak jsme ho nikdy neslyšeli. Měl takový „poroučecí“ tón. Seděl u tchýni na gauči a koukal na nás zpoza tabletu, který měl snad přilepený k ruce, a když jsme mu řekli, že už je čas ho vypnout a sbalit se, začal křičet a dupat.
Zjistili jsme, že celý týden měl úplnou volnost. Tchyně se nám přiznala, že mu chtěla „dopřát trochu svobody“. Prý u nich nemusel chodit spát včas, mohl jíst, co chtěl a nic mu nezakazovala. „Vždyť je to jen pár dní, ne?“ usmívala se. Jenže my jsme za jediný týden přišli o všechna pravidla, která jsme pracně nastavovali roky.
Návrat do reality
Doma to byl boj. Syn odmítal poslouchat, zlobil, vztekal se. Trvalo dva týdny, než jsme ho dostali zpátky do nějakého režimu. A i dnes občas vytáhne větu typu: „Babička mi to dovolila!“. Ano, má pravdu. Jenže my nejsme babička. My jsme ti, kteří za něj zodpovídají.
Tchyni mám ráda. Vím (doufám), že to myslela dobře. Ale od té doby už žádné hlídání bez jasných pravidel. Podle mě je nutné, aby děti věděly, kde jsou hranice. A rodiče taky potřebují trochu klidu, ale ne za cenu toho, že po návratu nepoznáte vlastní dítě.
