Náš pes pořád čekal u sousedových dveří. Neřešili jsme to, dokud jsme nezjistili, co se za nimi děje

Bydlíme v klidném bytovém domě a se sousedy jsme se vždy jen slušně zdravili. Náš pes byl zvyklý na každodenní venčení ve stejných časech a stejných trasách. Už několik týdnů jsem si ale všímala, že pokaždé, když jsme procházeli kolem jednoho bytu v přízemí, zpomalil. Někdy si tam sedl, jindy jen stál a koukal na dveře.

Myslela jsem si, že tam možná někdo měl psa nebo že ho zaujal nějaký pach. Nikdy neštěkal, netahal mě k nim, jen tam tiše čekal. Vždycky jsem ho po chvíli pobídla a šli jsme dál. Nepřišlo mi to nijak znepokojivé.

Postupem času se ale tohle zastavování prodlužovalo. Pes u dveří vydržel stát i několik minut a odmítal se pohnout. Občas si lehl, jako by měl jistotu, že někdo každou chvíli otevře. Když jsem ho táhla pryč, byl neklidný a cestou domů se neustále otáčel.

Začalo mi to vrtat hlavou. Ten byt působil dlouhodobě opuštěně. Žádné zvuky, žádné návštěvy, pošta se hromadila ve schránce. Přesto měl náš pes o to místo čím dál větší zájem. A nebylo to jen jednou denně, ale pokaždé, když jsme kolem šli.

Jednoho večera jsem potkala sousedku z patra a zmínila jsem se o tom. Jen tak mezi řečí, spíš jako zvláštnost. Její reakce mě překvapila. Řekla, že ten byt patří staršímu muži, který tam bydlel sám a poslední dobou ho nikdo neviděl. Myslela si, že je někde u příbuzných nebo v nemocnici.

Ta informace mi nedala spát. Začala jsem si víc všímat detailů. Dveře byly pořád zamčené, záclony zatažené a z bytu se nikdy neozýval žádný pohyb. Přesto tam náš pes stál s takovou pozorností, jako by věděl něco, co my ne.

Jedno ráno se pes u dveří rozrušil víc než obvykle. Neštěkal, ale tiše kňučel a odmítal odejít. Měla jsem zvláštní pocit v žaludku. Zavolala jsem správci domu a popsala mu situaci. Nejdřív to bral lehce, ale když slyšel, jak dlouho už souseda nikdo neviděl, slíbil, že to prověří.

Odpoledne přijela policie a záchranáři. Stáli jsme s několika sousedy na chodbě a nikdo nemluvil. Dveře se otevřely a v tu chvíli bylo jasné, že náš pes nečekal zbytečně. Soused byl už několik dní po smrti. Pes si sedl k otevřeným dveřím a byl klidný. Jako by splnil úkol, který si sám dal. Od té doby, kdykoli jdeme kolem toho bytu, už se nezastaví. A mně pokaždé proběhne hlavou, že někdy si věcí všimne dřív ten, od koho bychom to nečekali.