Článek
Naše kočka
Naši Micku máme už osm let. Je to klidná, přítulná kočka, která si nás spíš vychovala ona než my ji. Miluje děti, nechá se hladit i od pošťačky, a když k nám přijde návštěva, většinou se líně protáhne na gauči a sotva zvedne hlavu. Jenže k jednomu člověku se vždycky chovala úplně jinak. K sousedovi.
Soused bydlí vedle nás už roky. Není to žádný podivín, aspoň jsme si to mysleli. Pozdraví, když jde kolem, občas prohodí pár slov přes plot. Jenže kdykoli se objevil na dvorku, naše kočka zpozorněla. Přestala se mazlit, narovnala se, načechrala ocas a zasyčela. Někdy dokonce vyběhla na plot a začala na něj prskat. Přitom vůči nikomu jinému to nikdy neudělala.
Proč to dělá
Dlouho jsme to považovali za její vrtoch. Říkali jsme si, že třeba cítí jeho psa, který občas štěká zpoza plotu, nebo mu prostě nesedí jeho hlas. Jenže časem to začalo být divné. Kočka na něj reagovala pokaždé stejně a čím dál agresivněji.
Jednoho dne jsme se vrátili domů dřív z práce a slyšeli z dvorku nějaký rámus. Vyšli jsme ven a uviděli souseda, jak stojí u našeho plotu a stříká něco ze spreje směrem k naší kočce, která byla zalezlá pod keřem. Okamžitě jsme na něj zakřičeli a on se lekl. Tvrdil, že jen chtěl zahnat tu potvoru, protože mu leze na nervy.
Tohle teda ne
Ukázalo se, že už delší dobu na naši kočku přes plot házel kamínky, cákal na ni vodu a teď dokonce používal nějaký odpuzovač. Vadilo mu, že se občas proběhne po jeho trávníku. O tom, že by přišel a řekl nám to do očí, neuvažoval. Radši se mstil záludně a doufal, že si toho nikdo nevšimne.
Až v tu chvíli nám došlo, že naše Micka celou dobu věděla, co je zač. Nešlo o žádný kočičí rozmar, ale o její instinkt. Od té doby máme u plotu kameru, s mužem jsme si se sousedem promluvili a dali jasně najevo, že podobné chování už trpět nebudeme. A Micka? Ta si pořád hlídá, když se soused objeví, ale už ví, že jsme na její straně.
